Rodinný zápisník

Letos opět po roce na táboře v Líchovech. Opět přinášíme živý deník s informacemi nejen pro rodiče a přátele.

Milý deníčku,

dle kriminalistické hantýrky se prý pachatel vždy vrací na místo činu. Poslušni této zkušenosti, i my jsme se znovu vydali na místo, kde jsme loni i předloni prožili spoustu krásných zážitků – do rekreačního střediska Prosaz v Líchovech – Bučilách na slapské přehradě. Cesta z Liberce proběhla nad očekávání dobře. Po cestě jsme stavěli jen jednou a to s poměrně dobrým výsledkem – z 28 klientů šli na záchod pouze 4 (a jeden vedoucí). Po cca 3 hodinách jízdy jsme se konečně přiblížili k cíli své cesty a zároveň také k největší atrakci celého dnešního dne – Líchovské šikaně. Tato z minulých let nechvalně proslulá zatáčka s vrbou ozdobenou škrábanci od nespočetného množství autobusů, které se tudy v minulosti snažily projet, byla v podání našeho pana řidiče zvládnuta na první pokus.

Snad tomu i přispěla celková nižší výška autobusu a velmi vhodně umístěné kontejnery, které někdo velmi prakticky přesunul ze sektoru A3 do sektoru B6. A nyní již stručněji: po příjezdu nás čekalo velké vybalování a skvělá večeře – brambory s velikým řízkem a okurkovým salátem. Po večeři jsme dokončili vybalování a sešli se k historicky prvnímu nástupu tábora roku 2010. Hlavní vedoucí tábora, Jenda Borovička, se znamenitě zhostil své role a všechny nás seznámil s nejdůležitějšími informacemi týkajícími se chodu tábora. Poté dostala slovo naše letošní programová vedoucí Blanka, která všem poodhalila téma letošního tábora, které zní: „Zase o rok starší!“ V jednotlivých dnech tábora budeme procházet všechny kalendářní měsíce a seznamovat se s tím, čím se který vyznačuje a co je v něm nejzajímavější. Po nástupu jsme se šli podívat do okolí tábora a vymýšleli jsme, jak bychom jednotlivé oddíly pojmenovali lépe, než číslicemi. Našemu konání odzvonila klesající teplota a stoupající počet dotěrných komárů, na které jsme díky rostoucí tmě už ani neviděli. Umyli jsme se, došli na záchod, vyčistili zuby a šli se prospat po náročné cestě.

Večeře: brambory s kuřecím řízkem a okurkovým salátem

Počasí: slunečno, teplota cca 26 °C.

---

Neděle 1. 8. 2010

stručné seznámení s každodenním režimem

7:20 budíček,
7:45 rozcvička,
8:00 snídaně,
8:30 ranní nástup,
9:00 – 11:30 ranní program,
12:00 oběd,
13:00 – 14:30 polední klid,
14:30 – 17:30 odpolední program,
17:30 nástup,
18:00 večeře,
19:00 – 21:00 večerní program,
21:30 večerka.

Dnešní den začal pro některé táborníky již ve tři hodiny ráno. Poté, co jedna klientka potřebovala na malou a druhá hledala vhodného vedoucího tím, že všechny postupně budila a ptala se, kdo kde bydlí, bylo naše táborové dění tohoto dne odstartováno. Druhý budíček byl, dle plánu, v 7:20. Ani jsme ho nemohli dospat. Ostatně poté, co náš táborový DJ Ríša spustil naší ranní diskotéku již v 7:10, to ani pořádně nešlo. Vyřítili jsme se ze svých postýlek vstříc novým táborovým dobrodružstvím. K ranní rozcvičce nám přijel zazpívat sám světoznámý Elvis Presley. Vzhledem k tomu, že se narodil v lednu, měl dnes narozeniny. Choreografii měl na starosti neméně slavný a populární Jenda Borovička. Poté, co jsme se krásně protáhli, zamířili jsme vstříc krůtí pomazánce s krásně propečenými rohlíčky a čajem. Po důkladné snídani jsme vyrazili na ranní nástup, kde jsme se dozvěděli, co budeme v nejbližších hodinách dělat.

Vzhledem k tomu, že v lednu vznikl samostatný český stát, vytvářeli jsme v první části dopoledne oddílové vlajky. Nápady jsme se jen hemžili. Někdo kreslil stromy, jiný psal číslice a další zvěčňoval své dlaně. Každý dle toho, co mu právě vyhovovalo. V druhé části dopoledne jsme absolvovali velmi zajímavou a poučnou přednášku naší nové zdravotnice Šárky o tom, jak se máme správně chovat v náročných situacích ohrožujících naše zdraví. Nejvíce poděkování zaslouží náš věrný figurant Pavlík Vávra, který ve 30 minutách prožil vykloubení ruky, zlomeninu nohy, frakturu hlavy a celkové selhání základních životních funkcí. Nutno vyzvednout, že zmíněné újmy přečkal velmi statečně a se zdviženou hlavou. Těžko říci, jestli to bylo životním optimismem nebo množství obvazů, které mu nedovolovaly přesunout hlavu do svěšené polohy. V závěru přednášky jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli, jak se přenáší raněný kamarád na delší vzdálenost.

Než jsme se nadáli, stáli jsme před výdejním okénkem zdejší jídelny a čekali na znojemskou hovězí pečeni s houskovým knedlíkem a okurkami. V tomto okamžiku musíme vzdát hold našemu kuchaři, který předvedl opravdu mistrovské dílo. Takovou baštu, jsme opravdu již dlouho neměli. Po oběde nastal vytoužený polední klid, který každý trávil po svém. Někdo psaním pohledů, jiný družstevními slepicemi z Honzíkovy cesty a byli tu i tací, kteří hodili polohu ležícího střelce. Po poledním klidu následovalo rochnění v místním bazénu. Teplota vzduchu se ustálila na hodnotě 28 °C, voda měla cca o 5 °C méně, což je ideální pro dobré osvěžení. Po důkladném rozmočení klientů ve vodě jsme absolvovali test, který si pro nás Jenda Borovička připravil – přenést kamaráda na určitou vzdálenost a po určité trase za co nejkratší čas. Souboj to byl velmi lítý, ale nakonec musíme vzdát hold 2. oddílu, který vyhrál na plné čáře. Po klání následovala bramborová kaše se sekanou doplněná překvapením dne – malinovou šťávou. Po večeři se konal tradiční nástup, na kterém byla rozdělena první táborová pošta a zhodnoceny výsledky bodování úklidu na jednotlivých pokojích. Nástupem odstartoval večerní program, kde jsme hráli hru zvanou „Lízátka“. Spočívalo to v tom, že jsme lítali jak blázni po lese a lízali takové malé obrázky, které se odměnou za olíznutí dali nalepit na kartičku se stejnými symboly. Kdo první naplnil celou kartičku, vyhrál. Na zbytek večerního času jsme se proměnili v kozy, krávy, kočky, psy, morčata, žáby, apod., neboť jsme se pustili do zvířecího pexesa. Musí být naprosto jasné, že po tak náročném dni nyní už všichni tvrdě spí a tak i my přestaneme psát, abychom klapáním do klávesnice nikoho nevzbudili. Dobrou noc.

---

Pondělí 2. 8.

Dříve, než začneme popisovat dění dnešního dne, chceme učinit prohlášení, že se žádnému klientovi nic nestalo a všichni šli po dnešním dni spát se všemi orgány, se kterými na tábor odjížděli. A nyní již k samotnému programu.

Ríša si vzal k srdci naši včerejší poznámku o hodinách a dnes již den začal dle plánu, tj. přesně v 7 h. a 20 min. K rozcvičce, nesoucí se v duchu spartakiády (či sokolského sletu – jak je komu bližší), zazpívala Bára Basiková, Ilona Csáková a Lenka Filipová, naše dnešní oslavenkyně.Všechny mají totiž v měsíci únoru narozeniny. Po nádherných cvičebních kreacích jsme se odebrali k obloženému talíři s rohlíčky a čajíčkem. Po snídani následoval ranní nástup. Obsahoval dvě důležité části. V té první Blanka zhodnotila bodové zisky jednotlivých oddílů a shrnula, který oddíl zatím vede průběžné pořadí. Pro úplnost dodáváme, že se jedná o oddíl č. 1. Za odměnu získal kalendář, který má zatím podobu prázdných archů papíru.

Během dne bylo úkolem oddílu nakreslit první list a popsat v něm, co všechno krásného jsme v měsíci lednu zažili. Druhou část nástupu ovládla Bára, která nám prozradila, čeho se budou aktivity dnešního dne, resp. měsíce února, týkat. Marně jsme čekali na oslavu Vítězného února či na slavení Hromnic. Barča si pro nás vymyslela romantičtější záležitost – sv. Valentýna! A protože tento svátek zamilovaných bývá mnohdy zobrazován jako Amor s lukem a šípy, bylo naším úkolem vyrobit si luk. Pravý nefalšovaný luk. To byl ale úkol! Ihned jsme se vydali po oddílech do lesa, abychom ho zbavili náletu, vhodného k výrobě luků. Nutno říci, že všechny oddíly pracovaly velmi zapáleně a každý si z této části dopoledne odnesl nějaké prvenství – oddíl č. 1 měl nejmenší luk, oddíl č. 2 naopak luk největší (a to takový, že byl dokonce vyšší jak Zbynďa a ještě pár centimetrů k němu) a oddíl č. 3 přinesl luk, který svět ještě neviděl.

Po příchodu do tábora pro nás Barča připravila terč se samými srdíčky. Pomocí luku a šípů jsme se pokoušeli strefit do terče. Kdo byl odvážnější, snažil se strefit jedno ze srdcí, která byla v terči umístěna. Pozn.: terč nebyl živý, ale byl vyroben z polystyrenu. V závěru soutěže jsme sice udělali malou výjimku, ale o té se rozepisovat nebudeme. Myslíme, že fotky vypoví své. Nutno přiznat, že nejlepší výsledky ve střelbě měl oddíl č. 3, druhý byl oddíl č. 1 a na třetím místě se umístil… pozorný čtenář si jistě doplní sám. Hned po střelbě se první oddíl vydal tvořit kalendář a druhý s třetím oddílem mu pevně držely palce na lavičkách u hřiště. K obědu jsme měli gulášovou polévku a vepřové na žampionech s kolínky. Vše opět velmi dobře uvařené. Po obědě jsme téměř všichni nastoupili polední klid. Téměř všichni je zde psáno proto, že dva obětavci (nechceme je zde z důvodu jejich skromnosti jmenovat) se vydali na túru, která měla za cíl prozkoumat turistickou cestu do Zvírotic. Když se Honza s Jirkou dostali do míst, kde byly v polní cestě vyjeté dvě 50 cm hluboké koleje zarostlé 1.5 m vysokou trávou a prorostlé kořeny, vzdali se definitivně myšlenky, že by byla cesta vhodná i pro vozíky. S puchýři na nohou se proto vrátili zpět do tábora. Po poledním klidu jsme se opět vrhli do bazénu. Teplota vody sice oproti včerejšku trochu klesla (na příjemně chladivých 19 °C) , zato venkovní teplota o 0.5 °C vzrostla na 28.5 °C.

Po důkladném vymočení (pardon – vykoupání), jsme se sešli k přípravě kostýmů na večerní ples, neboť právě měsíc únor je tímto charakteristický. Po přípravě fraků a večerních rób jsme shlédli instruktážní představení Lukáše a Barči o nových trendech na české taneční scéně. Na konci jsme se dokonce naučili tancovat i mazurku. Poté následoval večerní nástup, kde byly zhodnoceny bodové zisky dnešního dne, rozdána táborová pošta a co nejdůležitějšího – byly rozdány valentinky, které si děti i vedoucí navzájem připravili. Po nástupu jsme se vydali vstříc kuřecímu rizotu s beraním rohem. Po večeři jsme si nechali kratičký čas na převlečení do společenských šatů, děvčata se namalovala, chlapci se oholili a po třech dnech si konečně omyli nohy a vyrazili jsme na večerní ples. Tancovali jsme polku, valčík, polčík i valku, dále naši oblíbenou mazurku a další krásné tance, jako waltz, čardáš, kozáček apod. Krásný ples jsme zakončili ještě krásnější diskotékou. Po ní, za úplné tmy, jsme vypustili létající přání v podobě lampiónů štěstí. Létaly nejen balónky s našimi přáními, ale také někteří vedoucí… ale o tom až zítra. Dobrou noc!

---

Úterý 3. 8.

Vážení rodiče a přátelé, kteří pravidelně navštěvujete tyto stránky a čtete nejnovější informace o dění na našem táboře. Úvod popisu dnešního dne patří především vám. Rádi bychom vám poděkovali za krásné komentáře, které připisujete do diskuze pod tímto deníkem. Všechny bedlivě sledujeme a poctivě a v původním znění předáváme dál celému táboru. Především děkujeme za podnětné připomínky, např. za tu o rozdělení do oddílů. To jsme zde skutečně zapomněli zmínit. Proto to nyní napravujeme a zde je seznam. Pro úplnost ještě dodáváme, že jména oddílů jsou zároveň jmény dalších měsíců v pořadí po prosinci. O jejich zařazení do kalendáře jsme již požádali Světovou komisi pro správné datum.

1. oddíl – jméno: Epimatheus (dle jména měsíce Jupitera); vedoucí: Vlaďka, Jirka, Lída a Ríša; klienti: Jenda, Andrejka, Míša, Jana R., Tomáš S., Ruda, Klárka, Marcelka, Aneta

2. oddíl – jméno: Předpatnáctenec (14. měsíc v pořadí); vedoucí: Zbynďa, Blanka, Anička, Lukáš; klienti: Hanka, Markéta, Nela, Láďa S., Jana H., Aleš V., Aleš D., Martin, Pavel

3. oddíl – jméno: Orion; vedoucí: Barča, Honza, Lucka, Maruška; klienti: Sabinka, Terezka, Silva, Věrka, Láďa K., Zdenda, Tomáš H., Lukáš M., Lukáš A., Marek.

Doufám, že jste v seznamu našli své dítě. Pokud tomu tak není, kontaktujte nás, prosíme, co nejdříve. Je možné, že se dotyčný (dotyčná) někam zatoulal (zatoulala) a my jsme ho (ji) ještě nevyřadili z našich seznamů. Tato chyba by potom způsobila nesprávný výsledek při výpočtu celkového procenta ztrát a mohlo by se stát, že bychom se nechtěně dostali nad povolenou hranici 20 %.

K dění na táboře ještě tolik: po třech společně strávených dnech můžeme s radostí konstatovat, že se táborový život velmi dobře zaběhl. Z některých vedoucích a jejich svěřenců se začínají stávat nerozlučné dvojky, které mnohdy dokáží dělat opravdu divy. Za všechny jmenujme např. perfektní spojení Maruška – Terezka či Lída – Klárka, resp. Lída – Marcelka. Začínají se ale vytvářet i další nerozlučné vztahy. Půjde-li to takto dále, věřím, že nás čekají velmi světlé zítřky. Díky všem za všechno!
A nyní již k programu dnešního dne. Vzhledem k obsáhlému úvodu se jej pokusíme popsat co nejstručněji. Čas budíčku byl dnes poněkud jiný, a to v 7 hodin a 1200 sekund. Již od časných ranních hodin pršelo, což mohou dosvědčit někteří vedoucí, kteří z pracovních důvodů zůstali v noci na dnešek déle vzhůru jen proto, aby mohli vyzkoušet kvalitu vody ve zdejší přehradě. Rozcvička proto proběhla v místní sokolovně. Po ní jsme se opět, již poněkud stereotypně, odebrali na snídani.

Pozn.: S ostatními vedoucími jsme přemýšleli, jak se tohoto stereotypu zbavit. Našli jsme pouze jediný způsob – ano, snídani vynechat. Zítra vám napíšeme, jaké ohlasy tento nápad v osazenstvu tábora způsobil. Po snídani následoval ranní nástup, opět v sokolovně. Zbynďa nás v delší krátkosti seznámil s měsícem březnem, který jsme měli možnost dnes po celý den prožívat. Dozvěděli jsme se např. o výročí vstupu ČR do NATO, Mezinárodním dni žen, jarní rovnodennosti, měsíci knihy, apod. Zbynďa také zabrousil na poněkud intelektuálnější led a to tehdy, když jsme se dozvěděli, jaká je historie našeho kalendáře a které jiné kalendáře se ve světě dále užívají. Byli jsme tím opravdu ohromeni. Této naší momentální indispozice Zbynďa využil a neváhal vyhlásit svůj vlastní systém kalendáře – tzv. Zbynďovský výsostný kalendář, ve zkratce Zbynďář a dnešní den prohlásil jako 1. 1. roku 1. Vzápětí nás také donutil oslavit příchod nového roku. Poté, značně povzbuzen svým úspěchem, nás velmi krásně a podrobně seznámil s ptáky, kteří se na jaře vracejí z teplých krajů. Poznali jsme tak vlašťovku, lelka, konipase, špačka, kachnu, čápa, apod. Naučili jsme se tyto ptáky poznávat nejenom dle jejich vzhledu, ale také podle krásného hlasu (samozřejmě z reprodukce). A abychom si hlasy ptáčků důkladně zapamatovali, zahráli jsme si obdobu zvířecího pexesa jen s tím rozdílem, že zvuky nevydávali zúčastnění, ale technika. Musíme všechny moc pochválit, neboť poznávání ptáků dle hlasu bylo opravdu těžké. Oddíly se umístily v následujícím pořadí – první byl oddíl č. 2, druhý oddíl č. 3 a na krásném 3. místě skončil oddíl č. 1.

Po skončení ptačích soutěží jsme šli otestovat, který z včera vyrobených luků dostřelí nejdále. Po řadě se na „palebné čáře“ představily postupně všechny tři oddíly. Nutno konstatovat, že ač měl 2. oddíl luk největší a nejzdobenější, vyhrál oddíl č. 1, který nejdelší pokus 2. oddílu ještě o pár centimetrů přestřelil. Než jsme se nadáli, byl čas oběda. Vydali jsme se proto vstříc květákové polévce a bramborové kaši s pořádným flákem uzeného. Během poledního klidu jsme spali, běhali, pili šťávu, hráli si, zjišťovali, jak se daří družstevním slepicím v Honzíkově cestě, apod. Odpoledne jsme pak měli možnost ke krátké návštěvě bazénu a poté jsme se opět vrhli do soutěžení. Zbynďa pro nás připravil tři soutěžní klání, ve kterých jsme se postupně s oddíly vystřídali. V první soutěži jsme hledali jarní rovnodennost. Přidáváním dešťových kapek na misku vah jsme pomalu vyvažovali váhu noci. Všem se tento pokus velmi zamlouval. V druhé disciplíně šlo o to, poznat dle obrázků jednotlivé ptáky, se kterými nás Zbynďa během dopoledne seznámil. Nutno říci, že si všechny oddíly vedly znamenitě. Byly mezi námi dokonce i takoví, kteří vymysleli nové druhy ptáků. Ve třetím klání jsme museli najít po budově rozmístěné zelené čtyřlístky, symboly svátku sv. Patrika. I tento úkol zvládli všichni na jedničku. A protože nám během odpoledne vysvitlo sluníčko, vyrazili jsme po soutěžích na malou zdravotní procházku. Poté následoval nástup, rozdala se pošta státní i táborová a dozvěděli jsme se, jak si který oddíl vede. Pořadí je po dnešním dni následující: na prvním místě se drží oddíl č. 2, druhé místo obsadil oddíl č. 1 a třetí místo zaujímá oddíl č. 3.

Po nástupu jsme se vydali na špagety s výbornou omáčkou a poté následovala velmi oblíbená soutěž, která letos pro změnu nese název „Všichni máme talent“. Zpívalo se v jednotlivcích i skupinách, moderátor Lukáš předváděl mistrovské kousky hodné světoznámých osobností a všichni jsme se perfektně bavili. Tato zábava nás natolik vyčerpala, že jsme se po cca 2 hodinách překypujících nádhernými pěveckými výkony vydali do sprch a odtud rovnou do postýlek. Někteří si ještě stačili mezi tím dojít na záchod, či si vyčistit zuby. Dobrou noc všem!

P.S. Vraťme se ještě ve krátké zmínce k včerejším létajícím balónkům. Zmiňovali jsme, že nelétaly jen ony, ale také někteří vedoucí. To bylo tehdy, když se jeden z balónků obtěžkán našimi přáními a také notnou dávkou kapek, které znenadání začaly padat, zřítil do okolního suchého lesa. Naštěstí jsme ho našli. Byl již vyhaslý a tak jsme jen místo dopadu řádně prolili vodou. Ohýnek se tedy nekonal – snad někdy příště a raději v ohništi.

---

Středa 3. 8.

Dnešní den začal velmi šokující zprávou – v noci spadl po cestě do rekreačního střediska strom a zpřetrhal dráty vysokého napětí. Celá oblast je proto bez proudu a tím pádem se budeme muset obejít bez snídaně. Tuto zprávu jsme z úst Vlaďky přijali s velkým úděsem. Někteří táborníci se dokonce chtěli beznadějí vrhnout do přehrady. Naštěstí nám po chvíli Vlaďka oznámila, že se jedná o apríl a my pochopili, že jsme se vlastně probudili do nového měsíce, a to do dubna. Ranní rozcvička byla ve znamení běhu k nejbližšímu obydlí v okolí střediska, což je cca 1 km. Naštěstí jsme po cca 50 m zjistili, že se opět jedná o žert, a proto jsme se vrátili zpět do tábora. Od této doby začala povážlivě klesat autorita vedoucích a jejich rozhodnutí, a proto jsme byli cca v 7:50 donuceni oznámit konec 1. dubna a přejít na další den v pořadí. Tím se tento neblahý dopad eliminoval.

Po snídani jsme se vydali ven, kde nám Vlaďka velmi podrobně pověděla všechny pravdy i nepravdy o měsíci dubnu. Do jaké míry nás tahala za nos, nevíme, ale to, co jsme si z tohoto měsíce nejvíce odnesli, jsou Velikonoce, jejichž existenci asi nikdo z nás příliš nezpochybní. Vlaďka nám následně ukázala úžasnou techniku výroby velikonočních vajíček! Nese speciální název – hadrovopolystyrenové drážkované vejce. Jistě tuto techniku všichni dokonale ovládáte a je zbytečné ji zde rozepisovat detailně. Výsledky naši tvorby ostatně můžete zhodnotit na níže přiložených fotografiích. Kromě výroby vajec jsme se také zabývali pletením pomlázek, což je v srpnu skoro nadlidský úkol. Vrba je strom tvrdohlavý a mladé ohebné proutky jindy než po jaru prostě nevydá. Proto jsme pletli z čeho se dalo. Nejlépe se osvědčila stébla obilí. Někteří odvážlivci se pustili i do pletení z pedigu. Byli tu i tací, kteří si do pomlázky postupně vpletli většinu svých prstů – těm jsme posléze na večerním nástupu udělili zvláštní odměny za zásluhy. Po obědě nám navzdory špatné předpovědi rosniček počasí velmi přálo. To nás natolik vykolejilo, že jsme se zmohli pouze na to, přesunout se do vody vyhřáté na příjemných 24 °C.

Vzhledem k tomu, že jsme měli k obědu hrachovou polévku, přetvořili jsme bazén na jednu velkou perličkovou vířivku. Omámeni blaženými pocity pohody jsme se kolem čtvrté hodiny vrhli na další skvělou soutěž, kterou si pro nás Vlaďka připravila. Její pravidla by se zlým jazykem dala shrnout do pár slov: seřezat slepici a ukrást jí vejce. Ve skutečnosti jsme však hru pojali velmi mírumilovně a uvedli ji slovy: pošimrej slepičku a ona ti za to dá vajíčko. Jaké pak bylo překvapení, když jsme zjistili, že slepička snesla místo vajíček borové šišky. Ale to již zabíháme do přílišných detailů. Důležité je, že soutěž vyhrál oddíl č. 1, na druhém místě skončil oddíl č. 3 a další místo si domyslíte. Po doběhnutí posledního závodníka Blanka dostala mlsnou. Do večeře daleko, a tak spojila příjemné s užitečným – naočkovala celý tábor, abychom se vydali k nejbližším sousedům pro koledu. Jako holka si totiž chtěla také vyzkoušet, jaké to je chodit dům od domu a žebrat. Jaké pak bylo překvapení, když jsme již od prvních sousedů, které jsme potkali získali naše vajíčka vyrobená dopoledne! Tato skutečnost je pro nás stále záhadou…
Před večeří byl opět nástup, kde jsme se od Blanky dozvěděli nové informace ohledně celotáborové hry. Blanka nám také pořádně spočítala všechny body, které jsme za celý den posbírali. Zhodnotili jsme také, jak se podařilo 2. oddílu nakreslit další list v táborovém kalendáři za měsíc březen. Standardně byla také rozdána pošta.

Po večeři jsme si šli zahrát další hru, která měla příznačný název – udrž se, kdo můžeš. Nejednalo se však vlastně ani tak o hru jako o kaskadérský kousek některých vozíčkářů při sjezdu k ohništi umístěném v prudkém svahu. Odměnou za včasné a úspěšné zabrzdění v cíli byl buřt. Odměnou za pozdní či jinak neúspěšné zabrzdění byla koupel ve Slapské přehradě. Detaily o průběhu soutěže nebudeme dále rozepisovat, důležitý je pouze fakt, že jsme se opět úspěšně vešli do povoleného procenta ztrát. Táborák byl doprovázen úžasnou hrou na kytaru v podání Blanky a nezapomenutelným zpěvořevem a dalšími zajímavými zvuky v podání ostatních táborníků. Těžko říci, zda byly ony zvuky způsobeny ještě doznívajícím vlivem hrachové polévky, každopádně – oheň hořel dobře. A to včetně čarodějnice, kterou jsme pečlivě před táborákem připravili. Na závěr jsme dle výtečných zkušeností z předchozích dnů vypustili zbývající lampión přání. Za důvěru, kterou jsme do něj vložili, se nám lampión odměnil dlouhým ničím nerušeným letem, který jsme mohli po celou dobu v klidu pozorovat až do posledního záblesku, který k nám vyslal jeho skomírající plamínek. Tento dojemný okamžik v nás zanechal hlubokou stopu. Po zamáčknutí poslední slzy jsme se opět vydali do boje s kopcem a večerní hygienou. A nyní už spíme a těšíme se na zítřejší den naruby.

---

Čtvrtek 5. 8.

Dnešní den se nesl ve znamení veliké inovace. V noci se postupně dostal Měsíc do konjunkce s Jupiterem a Saturn se přiblížil k 3. měsíci Uranu natolik, že byl blíže než první měsíc k planetě Neptun. V kombinaci se zvýšenou sluneční aktivitou, která způsobila rozsáhlé erupce na Slunci došlo k tomu, že se v okolí Sedlčan začaly dít podivuhodné věci. Ráno nás zbudil zběsilý dupot dětí. Naše poklidné a ničím nerušené sny byly přerušeny „novými vedoucími“, kteří převzali kontrolu nad dopoledním programem hned od brzkého rána. A my v tu chvíli pochopili, že děti již nejsou dětmi, ale vedoucími a my že jsme vlastně nové děti. Tuto skutečnost ostatně i někteří z nás pocítili na vlastní kůži – Zbynďa našel ráno v posteli něco hnědého a tvrdého, Jenda zas mokrého a teplého. Ríša s Lukášem také něco cítili, ale nakonec zjistili, že to jde od Zbyndi.

Vlaďka s Aničkou nad ránem šíleně brečely, neboť se probudily v mokru – z vedlejšího pokoje, kde bydlí Barča s Maruškou totiž přiteklo obrovské množství slin. Vše završila Lída, která se v noci třikrát počůrala a dvakrát … Vraťme se ale zpět k „novým vedoucím“, kteří se hned chopili možnosti vrátit nám ranní buzení a posunuly budíček už na sedmou hodinu a vyháněly nás z postýlek. Tato aktivita však nebyla všemi „dětmi“ akceptována a některé prostě nechtěly vylézt z vyhřátých pelíšků a jít dělat ty divné nucené pohyby jménem rozcvička. Hodně dlouhou dobu zabralo sejít se v plném počtu před ubytovnou a začít nový den. Nakonec se to ale podařilo a my dostali pořádně do těla. Poté jsme se odebrali na snídani. Byli mezi námi i tací, kteří se nechali krmit. Když už jsme byli dětmi, tak se vším všudy. Musíme ale naše děti móóóóóc pochválit, neboť pro nás dopolední program připravily naprosto skvěle. Nejdříve nám vrátily to, že je nutíme zpívat, a to v soutěži „Vedoucí mají talent“. Poté jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit, jaký je život na vozíku, když jsme museli projet určitou dráhu za co nejrychlejší čas. Poté jsme si zahráli pravou nefalšovanou bábu. Tyto aktivity nás pomalu přesunuly k obědu. V tomto okamžiku ovšem došlo k dalším posunům v mezihvězdné konstelaci. Saturn se oddálil od 3. měsíce Uranu a někam se zdejchnul. A tak jsme se úderem dvanácté hodiny vrátili k našim původním rolím. Musíme ale říci, že se nám tato naše exkurze do světa dětí velmi líbila a je tu vysoká pravděpodobnost, že tento systém vedení bude použit na dalších táborech.

Odpoledne jsme opět zaujali místo u zdejšího bazénu. Poté jsme se rozdělili po oddílech a vyrazili na procházky. Většina oddílů se nakonec sešla u nedalekého zatopeného lomu, kde jsme si v idylické atmosféře kvetoucích leknínů snědli báječnou odpolední svačinu – pudling. Do tábora jsme se vrátili cca s 23 kg hub, které jsme nasbírali po cestě u silnice. Houby jsme odevzdali místnímu správci a jeho ženě, čímž jsme se jim alespoň částečně odvděčili za to, jak krásně nám tu pomáhají a starají se o nás. Po večeři jsme se sešli před budovou a vymysleli jsme si témata scének, které by měly ostatní oddíly ztvárnit. Scénky byly zaměřeny na maminky a rodinu, neboť v aktuálním měsíci, tj. v květnu, je svátek matek. Všechny oddíly si následně vylosovaly dvě scénky, které si musely během následujících 45 minut připravit. Viděli jsme tedy celkem 6 scének včetně dvou kulturních vložek od malého Vojtíška Lacyka, který nás se svým bráškou a rodiči obšťastnil svoji návštěvou. Scénky byly velmi povedené a nutno pochválit všechny oddíly, jak se ztvárnění jednotlivých situacích v omezeném čase zhostily. Nyní už všichni spí po náročném dni. I my pomalu usínáme, takže přejeme všem dobrou noc!

---

Pátek 6. 8.

Pro dnešní den jsme se rozhodli, že mu právem náleží přívlastek Ríšův. Celý den se totiž nesl ve znamení Ríšova řečnického a soutěžnického umu. Hned na rozcvičce nás všechny poslal k zemi. Resp. na karimatky, abychom se pořádně protáhli. Je nutné vyzdvihnout Ríšův ohromný potenciál právě v této oblasti, neboť tím, že museli jít i vozíčkáři dolů z vozíku, se ohromně protáhli i vedoucí. Z tohoto důvodu jsme moc rádi, že tuto skutečnost Ríša zohlednil v dopoledním programu. Asi to bylo tím, že se na snídani Lída dobelhala s namoženým kotníkem, Lucka šla podivně nakřivo a s rukou na zádech a Lukáš přišel dokonce po čtyřech. Ale zpět k snídani – byla ohromná! Skvělá rybí pomazánka v pravém slova smyslu. Paní kuchařka totiž zřejmě do pomazánky přimíchala i trochu vody z řeky. Ale chuťově opravdu super. Během dopoledne jsme absolvovali spoustu soutěží, z tohoto důvodu si všechny ani nepamatujeme. Proto nebude jejich výčet zcela úplný, ale to nám jistě prominete.

Soutěžili jsme např. v otázkách o Líchovech, o rekreačním středisku, o Ríšových nohách (hádali jsme jejich velikost, hledali je podle smradu, atd. – ba ne, to jen necháváme průchod naší barvité fantazii), apod. Dále jsme měli za úkol hádat, co je na rozmazaných obrázkách. Některé byly opravdu hodně těžké, neboť kolikrát ani z originálu nebylo znát, jestli je to obilí a nebo ovce. Ale vše jsme zdárně překonali a dokonce byly i bodíky. Spousta bodíků! Během dopoledne jsme dále stihli i hru „Aktivity“. K polednímu menu paní kuchařka naservírovala kuřecí stehno s bramborovou kaší. To byla ale bašta! Během poledního klidu jsme měli návštěvu – paní Havlíčkovou, ředitelku ARPZPD v ČR se svým vnukem Honzíkem. Jsme moc rádi, že se paní Havlíčkové u nás líbilo a že bylo vše v pořádku! O poledním klidu jsme se navíc vrhli s prvním oddílem na tvorbu kalendáře za měsíc květen.

Po nutné polední pauze na zregenerování našich sil a na to, aby nám dorostlo nezbytně nutné množství svalové tkáně jsme se opět vypravili do místní sokolovny, abychom dohráli dopolední soutěže. DJ Ríša se opět vžil do své moderátorské funkce a spolu s DJ Lukášem a DJ Láďou se rozjel doslova koncert. Popisovali jsme různé osobnosti, hráli pantomimu a hlavně – soutěžili! A jaké byly výsledky? Kvízové otázky vyhrál 3. oddíl následován 2. oddílem. „Aktivity“ vyhrál 1. a 3. oddíl. Celkově 1. oddíl získal za dnešek 5 bodů, 2. oddíl také a 3. oddíl získal neuvěřitelných 8 bodů! Gratulujeme! Poté, co jsme dosoutěžili, pustili jsme se s chutí do přípravy kostýmů na večerní karneval. A protože je v červnu poslední den školního roku, vyrobily nám děti překvapení v podobě vysvědčení a všechny nás pořádně oznámkovaly. Výsledky zde nebudeme vzhledem k naší skromnosti publikovat, neboť jsme dostali samé jedničky! Po večeři s palačinkami jsme se vydali připravit se na karneval. Na ohromné prostranství před bazénem jsme se dostali cca kolem půl osmé. Proběhlo hromadné focení, přehled masek a následně jsme se za zvuku hudby rozvlnili v rytmu Maxíků, Davida i Luneticů. V půl desáté jsme uslyšeli Křemílka a Vochomůrku Z mechu a kapradí a bylo vymalováno! Rychle do sprch, na záchod, vyčistit zuby a spát! Dobrou noc!

---

sobota 8. 8.

Náš milý deníčku,
jsme moc rádi, že se k Tobě můžeme zas na sklonku dnešního dne vrátit. Už jsi nám moc chyběl, kluku jedna zvědavá. Ani nevíš, jak jsme dnešní den hnali kupředu, abychom mohli zase zasednout a obohatit tě o nové informace. Nuže tedy. Dnešní den začal tak trochu jinak a musíme říci, že o dost příjemněji, než ostatní doposud prožité dny. Protože jsme se přehoupli do měsíce července, dali jsme dětem k začátku letních prázdnin velký dárek – den nezačínal rozcvičkou, ale přímo snídaní. Tedy původní myšlenka byla ta, že bychom zrušili i budíček, ale to nakonec neprošlo, neboť někdo namítnul, že spící děti nakrmit nelze. Zda-li měl pravdu, nevíme. Po snídani jsme se sešli v naší sokolovně, abychom se ukryli před deštěm a zároveň se od Lucky dozvěděli, co budeme dnes dělat. A že se bylo na co těšit! Když Lucka oznámila, že je v červenci výroční den prvního přistání člověka na Měsíci, měli jsme jasno, kde bude cíl zítřejšího výletu. Alespoň do té doby, než jsme zjistili, že se jedná tak trochu o mystifikaci a že se nikam do vesmíru nepodíváme. No co, tak si alespoň vyrobíme do každého oddílu svoji vlastní raketu. A když ne raketu, tak třeba nějaké letadlo a nebo vlašťovku. Prostě něco, co by doletělo daleko. Motivace byla jasná – před obědem se prý máme sejít na balkóně a soutěžit, kdo dál doletí. Jistě, že se jednalo o házení našimi výtvory a ne námi samotnými. Pořád musíme mít na paměti procento povolených ztrát. A tak jsme lepili, stříhali, malovali a hlavně vymýšleli nejrůznější technické fígle a propracovanosti, aby náš výtvor doletěl co nejdále. Někteří dokonce neváhali využít nejmodernější techniky v podání zdejšího speciálního vysokopomalého přerušovaného připojení k internetu. Okolo půl dvanácté jsme se nakonec všichni ve zdraví a se svými výtvory sešli na balkóně. Vozíčkáři kontrolovali situaci zespod a měřili, který oddíl bude v hodu nejúspěšnější. Všechny oddíly vyrobily pro své členy vlašťovky. Některé létaly dále, jiné blízko a některé dokonce pozadu. Těch byla většina. Ale co, je to soutěž a alespoň byla legrace. Každý oddíl měl navíc tzv. bonusový hod, pro který si vyrobil vlastní supermoderní stroj. Tak např. první oddíl vyrobil raketu. Byla opravdu funkční a místo technických plynů používala k odpalu novou technologii – tenisovou raketu. Nutno říci, že doletěla skoro nejdále ze všech. Předčil ji snad jen druhý oddíl, který si také vyrobil raketu, ovšem staršího typu – neodpalovací. Slovo „předčil“ je asi v tomto případě poněkud silné, neboť jejich interpretace letu je poněkud zvláštní a řekli bychom Líchovskou hantýrkou, tak trochu zbyňkovitá. Raketa sice letěla vzduchem, ale nikoliv čumákem dopředu. Zbynďa ji prostě roztočil nad hlavou a hodil tak, jako se hází kladivem na olympijských hrách. I když i tato interpretace Lucčiných slov je asi možná.

U zbynďovitosti a vůbec manýrů druhého oddílu ještě na chvíli zůstaňme. Rozmáhá se tu totiž jedna velmi nebezpečná věc – pokřik druhého oddílu je záměrně natolik melodický, že se postupně vrývá do hlav také členům jiných oddílů. Několik vedoucích se již přistihlo, jak si nápěv pobrukují v hlavě. Po táboře dokonce chodí některé děti z prvního a třetího oddílu, kteří si tento pokřik veřejně prozpěvují. A co víc – když se dnes na nástupu druhý oddíl představoval, mnozí z ostatních oddílů kolaborovali a přeběhli na chvíli k zmíněným obviněným. Proto jsme se mezi vedoucími dohodli, že jakýkoliv náznak kolaborace se bude počínaje zítřejším dnem přísně trestat. Hlasování se sice vedoucí z druhého oddílu snažili bojkotovat, ale naštěstí se nám je podařilo v poklidné atmosféře přehlasovat. Obavy máme jen o Zbyňka, který má od chvíle hlasování zlomenou nohu a dvě nalomená žebra. Ale slíbil, že bude do zítřejšího výletu v pořádku. Během dopoledne také probíhal ojedinělý projekt Lukáše, který nakonec skončil ohromným úspěchem – tzv. Vox Populi. Jednalo se o obměnu oblíbeného pořadu TV Nova. Děti mohly ve specielně zkonstruované budce nahrát jakýkoliv vzkaz, který je v tu chvíli napadl. Mohl to být vzkaz komukoliv – vedoucím, dětem, rodičům. Kdo nechtěl nic vzkazovat, mohl třeba jen zazpívat či předvést nějaký komický převlek.

Po obědě, ke kterému jsme měli výborné bramborové knedlíky plněné uzeninou jsme se odebrali na místa svého odpočinku. Někteří do postele, jiní k baru (pro nanuka) a jiní se chopili příležitosti a kreslili svůj list kalendáře. Po poledním klidu jsme se opět sešli v sokolovně, neboť o počasí venku by se dalo říct slovy Josefa Kemra z filmu Na samotě u lesa jen jediné: „Chči… a chči…“. Ale nám to nevadilo. Lucka si pro nás totiž připravila skvělé soutěže! První se týkala balení kufru na dovolenou. Po domě jsme měli rozmístěné různé věci a my je měli najít a zabalit do kufru. Nejen, že jsme se u toho protáhli, ale také poučili. Tak například jsme si z hry vzali ponaučení, že na 14 denní dovolenou stačí jeden polštář, jedny ponožky, zubní pasta, Nivea, jedno spodní prádlo (možno nahradit plavkami) a také kytka. Nejlépe i s květináčem, aby měla s sebou i v cizině kus domova. Další soutěž byla pamatovací, neboť jsme si museli vzpomenout, co je vlastně v kufru zabaleného. Tím jsme si naše dovednosti o balení utvrdili. Dále jsme měli možnost zažít úžasnou atmosféru beztíže. Tedy přesněji řečeno jen ti nejlehčí z každého oddílu, neboť úkolem ostatních bylo udržet tyto jedince ve vzduchu. Přesněji řečeno na dece, která se nesměla dotknout podlahy. Nutno ocenit obětavost všech členů oddílů s jakou drželi svého kamaráda nad zemí. Někteří se dokonce museli vypořádávat s nejrůznějšími technickými problémy, jako je např. trhající se nosná konstrukce raketoplánu, resp. deky. Ale i tak všichni soutěž zvládli bravurně! Vyhrál oddíl č. 1, následovaný oddílem č. 3. Mezi další úkoly, které jsme museli v rámci odpoledního soutěžení splnit, bylo hledání města Sedlec-Prčice na mapě a stavba co nejdelšího dalekohledu z ruliček od toaletního papíru. Každý oddíl jich měl k dispozici kolem 20. Jedna lepší soutěž než druhá! Kdosi během odpoledne otevřel úvahu o tom, kolik čistého času asi musí sedět jeden člověk na záchodě, aby spotřeboval toaletní papír z 20 ruliček. Dlouho jsme se ale nemohli dobrat výsledku, a tak jsme úvahu ukončili.

Výsledky soutěžního odpoledne jsou následující: 1. oddíl získal 4 body, 2. oddíl 5 bodů a 3. oddíl dokonce 6 bodů. Gratulujeme!
Po večeři jsme se sešli výjimečně ve zdejší sokolovně, abychom se podívali na záznam dnešního „Vox Populi“. Byl to výjimečný třeštíkovský společensko-dokumentární film, ukazující i ty nejvnitřnější prožitky jednotlivých členů tábora. Super – zase námět na další tábor! Po promítnutí posledního záznamu jsme se odebrali do sprch, umyvadel a záchodů omýt se, vyčistit si zuby a vyčůrat se. Teď už všichni spí a těší se na zítřejší výlet!

---

Neděle 9. 8.

Dřív než všichni půjdou spát
Chceme krátkou zprávu dát
O dnešním dnu srpnovým
Něco vám teďka povím

Ráno jsme se nachystali
Oblékli a nasnídali
Na cestu balíček s obědem
V devět hodin vyjedem

Čekáme na autobus
By nás popovezl kus
Už nakládáme vozíky
Lidičky i chlebníky

Pan řidič nás překvapil mile
Známou zatáčkou jel čile
A než jsme dosáhli cíle
Nebe už bylo modré (ne bílé)

Pod horou, Monínec se nazývá
Lanovka z dálky nás už vyzývá
Někteří bojácní výšek
Všimli si chvění svých bříšek

Ó, dobrodružství velké to je
Nakonec každý nastupuje
A pak na konci té cesty vzdušně
Sluníčko už pálí slušně

Oběd nám fakt přišel vhod
Pak přes louku pochodem vchod
Pak v dálce se koně proháněly
Ale to jsme ještě nevěděli

Nadšení jsme netajili
Koně hodně pohladili
Cesta naše jinam ale spěla
Dokud značka se neztratila

Nakonec se vše povedlo
Ále, kolem koní zas to vedlo
Jaká pak to náhoda
U bizonů pohoda

Alenina Lhota už je na dohled
Golf, brčálník, autobus je tu hned
Jenže zpátky ještě cesta není
V Červeném Hrádku koukáme na potok rozvodněný

Bohužel, do hrádku nás hold nevzali
Prý soukromým ho teď nazvali
Tak lesním chládkem jdeme zpět
Do busu si pochrnět

Večer pár slz ukáplo taky
Hosté si balí své saky paky
A po nástupu už žádné lítání
Táborových fotek promítání

A protože už únava je znát na tvářích
Půjdeme spát vstříc zítřejšímu září

---

Pondělí 9. srpna

Tak tu máme září. Ráno jsme absolvovali brutální slalom kolem kuželek, rozcvičovali si záda na školní tašky a připravovali se na babí léto. Člověk by vážně neřek, jak jsou v září dobrý koblihy… Hlavně k snídani a s kakaem. Program začal moc pěknou přednáškou (výčtem svátků, zvyklostí, přírodních jevů, mezinárodních dnů v září a povídáním o neštěstí svatého Václava). Nás žádné neštěstí ale nepotkalo a tak jsme se nachystali na dopolední program Jiřík (v podání Jeníka) nám připravil tři opravdu zajímavé disciplíny. Zahráli jsme si na Kufr a odkrývali postupně políčka z fotky známé táborové osobnosti. Byli jsme vážně překvapeni schopností uhádnout, kdo se na fotce skrývá pouze z pár vlasů a odstínu pleti dotyčného. Nadlidský úkol?

Poté jsme se pokusili zachytit zmatený blikot baterky a odhadnout, jaká písmena Morseovy abecedy se za ním skrývají. Kdo nehádal obrázky a písmena, vydal se do lesa pochytat teroristy. Nikomu z nás neublížili, možná proto, že už byli zneškodnění špendlíkem na stromě, jejich jména se nám navždy vryjí do paměti. Náhle už bylo těsně před dvanáctou a oběd (kuře na paprice) hold nepočká, tak jsme doháněli zbylé disciplíny a teroristy až po poledním odpočinku. Protože se udělalo nečekané modro na obloze, přemýšleli jsme o koupačce v bazénu. Než jsme se ale odhodlali, bylo už pod mrakem, tak si zablbli pouze otužilejší (nebo bláznivější?) jedinci. Protože se koupání a dopolední disciplíny (hlavně zapeklitá morseovka) protáhly až do pozdních odpoledních hodin, slyšeli jsme už jen pár písniček ve skvělém podání Blanky, a už tu byla večeře vysmátá jak lečo. Jo, bylo lečo. Á… Láďa po večeři vykonal svou oblíbenou činnost lámání klacků a my nevěděli co s nimi, proto jsme udělali podzimní táborák i s pečením brambor. Po táboráku už nám nic nebránilo vyčistit si úsměv a zabořit se do polštářů. Může se nám o dnešním krásném dnu už jen zdát a ve snu se těšit na říjen! Dobrou noc!

---

Úterý 10. 8.

Můj milý deníčku, vůbec nevíme, jak začít popisovat dramatické události dnešního dne tak, aby se jejich čtenář nepolekal. Začal nám totiž další měsíc – říjen, který s sebou mimo jiné přinesl i mezinárodní den úrazů. Samo sebou jsme toto nemohli ponechat jen tak bez povšimnutí. Ale popořadě.

Den začal tradičně již v 7:20 místního času. Po nezbytné rozcvičce na hudbu Ilony Csákové a Václava Neckáře, kteří se v tomto měsíci narodili a také po snídani jsme se vydali na ranní nástup. Tam nás Blanka, autorka programu dnešního dne, seznámila s nejdůležitějšími daty a událostmi měsíce října. Bohu žel a nebo Bohu díky ji zaujal právě mezinárodní den úrazů a rozhodla se, že na tuto významnou skutečnost naváže i následující hrou. Další text, prosím, ať čtou jen silnější nátury. Hra spočívala v tom, že vybraní tři vedoucí podstoupili destrukční proces, na jehož konci byla otevřená zlomenina pravé nohy v holenní kosti. Vedoucí byli vybráni den předem losem. Někteří se sice snažili z losovacího klobouku odstranit své jméno, ale poté, co se při losování prvního jména zjistilo, že je v osudí pouze lísteček s Blančiným jménem se změnil systém a házelo se kostkou, čemuž už nikdo neunikl. Vítězové losování byly Blanka, Lída a Lucka. Kluci nakonec házení kostkou nepodstoupili, neboť byl uznán jejich argument, že se zlomenou nohou se vozík tlačí jen velmi obtížně. Zmíněné tři osoby jsme našli v kritických život ohrožujících stavech na místním hřišti. Naším úkolem bylo je správně ošetřit a protože ztratili velké množství krve i dané krevní skupiny sehnat. Zjistili jsme, že Lída má krevní skupinu zelená +, Lucka modrá – a Blanka červená *. Naštěstí jsou Blanka s Luckou velmi prozíraví lidé a když už už cítily, že se jim chystají ostatní vedoucí zlomit nohy, rozmístily rychle po lese speciálně upravené PET nádoby vhodné k uchování krve. Každý oddíl proto musel co nejrychleji dopravit krev dané krevní skupiny k hřišti. Bylo nutné naplnit skoro celou 0.5 l láhev! K přepravě byly k dispozici pouze šišky, klacíky, mech a injekční stříkačky. Ani už nevíme, co si který oddíl vybral. Každopádně je nutné všechny velmi pochválit, neboť se podařilo uskutečnit transport krve v rekordních časech. Pozn. 1 oddíl kromě krve přinesl zraněné Blance i bonus ve formě 2 nádherných tááákhle velkých klouzků! Poslední částí soutěže bylo zodpovězení 10 zdravotnických otázek. Celkové výsledky byly následující: na prvním místě se umístil 2. oddíl a na druhém místě se umístil 3. oddíl. Po náročné a vyčerpávající hře jsme se sešli k další zábavné hře, která byla obdobou tiché pošty jen s tím rozdílem, že se neposílala slova či věty, ale pantomimické kousky. První kolo dopadlo nad očekávání! Na začátku byl předveden houslista, na konci z něj byla babička dojící krávu. Druhý pokus byl již o poznání lepší! Dojička krav se změnila na dojičku koz. Tento rozdíl je už poměrně zanedbatelný.

Po obědě se opět udělalo teplo, a proto jsme naskákali do bazénu, který jsme si opět přizpůsobili k obrazu svému, neboť k obědu byla opět hrachová polévka. Mezi tím za námi přijel náš věrný kamarád, náčelník z Kamenického Šenova, Radek Brožek. Ve čtyři hodiny jsme se proto sešli před budovou a Radek z nás na chvilku udělal profesionální fotbalisty, neboť nás nechal nahlédnout do světa jejich tréninku. A tak jsme cvičili o sto šest. Děkujeme Radkovi za to, že bylo cvičení velmi vyrovnané. Procvičovali jsme správné dýchání, cvičili jsme ruce, nohy, hlavu (pohyby, ne uvažování), dále jsme se navzájem masírovali a lámali si prsty. Výsledek cvičení byl skvělý! Tolik protažených a spokojených dětí na jednom místě jsme ještě nikdo nikdy neviděl. Stálo to i za mírné ztráty v podobě dvou utržených rukou a třech vykloubených ramen. Urvanou nohu Hanky jsme zase vrátili zpět a vypadá to, že to zatím drží.

Po večeři byl nástup a po něm pokračování úspěšné soutěže „Všichni mají talent“. Dnes bylo na řadě vše kromě zpěvu. A tak jsme tancovali, hráli na kytaru, předváděli pantomimu a hráli pohádky až do pozdního večera! Když už jsme závěrečné vystoupení pouze slyšeli, aniž bychom ve tmě poznali, kdo vlastně je na pódiu, soutěž jsme ukončili. Stihli se ale prostřídat všichni, a tak jsme rovnou vyhlásili výsledky. Na prvním místě se umístili rovnou tři uskupení. Sólista Láďa K., duo Mareček&Zdenda a útvar Janička H., Andrejka, Anetka, Jenda, Klárka, Marcelka, Nela. Gratulujeme! A všem ostatním přejeme dobrou noc!

---

Středa 11. 8.

Omlouváme se všem čtenářům tohoto živého deníku, že bude dnešní popis trochu kratší než minulé. Každodenní zářezy na futrech se množí a s nimi přichází i notná dávka únavy. Dnešní den jsme navíc měli na pořadí výlet a s ním i nezbytně spojené nakládání a vykládání autobusu. A tak si tak trochu připadám jak poslední mohykán, neboť v době, kdy píši tento text se již všichni vedoucí odebrali k tolik potřebnému a nedostatkovému spánku. Jen Lída, Ríša a Zbynďa tu ještě polehávají po stole a snaží se tvářit, že se jich únava zas tolik netýká.

Takže ve stručnosti: den jsme začali pro změnu v 7:20 budíčkem a následnou rozcvičkou se snídaní. Po snídani následoval program v oddílech. Někteří tohoto času využili ke sprchování, jiní k tvorbě kalendáře, a jiní zas k procházce do nedaleké chatové osady. Byli tu i tací, kteří tyto činnosti vhodně zkombinovali. Např. 1. oddíl se nejprve celý umyl (po 10 dnech) a potom vyrazil štvát místní houbaře. Tato hra spočívala v tom, že jsme vzali pytel a házeli jsme do něj všechny jedlé houby, které jsme u silnice našli. A když se k nám občas přiblížil nějaký houbař s poloprázdným košíkem a urousanými kalhotami od dvouhodinového chození v lese, nenápadně jsme vystavili náš pytel a posteskli si, jak už nás to sbírání ani nebaví, když člověk ty houby ani nemusí hledat, ale doslova o ně zakopává.

K obědu jsme dnes měli holandský řízek s brambory. Mňam. A po něm už přijel nám velmi dobře známý řidič Pavel Čapek s ještě známějším autobusem a vyrazili jsme na odpolední výlet. První naše zastavení bylo v krásném skanzenu lidových staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci. Se zajímavým výkladem jsme prochodili všechny stavby křížem krážem. Bylo to tak krásné, že z původní hodiny byly nakonec dvě. I proto jsme museli zrušit plánovanou návštěvu sedlčanského muzea, kde v současné době probíhá výstava stavebnice Merkur. Tuto nelibou skutečnost nesla špatně zejm. chlapecká část autobusu, ale nakonec jsme se s tím velmi rychle vyrovnali, když jsme se na chvíli stavili v jedné z místních cukráren. A tak jsme si dali do nosu. Někteří obrazně, jiní doslova, neboť byli v horkém počasí tak zapatlaní, že nám po návratu z výletu trvalo celý večer odstranit zbytky čokolády a máslového krému z nosu, uší a vlasů. Po příjezdu do tábora následovala večeře – rizoto. Poté jsme se sešli na nástupu a poslouchali, co nás čeká za večerní program. Všichni jsme byli velmi potěšeni, když jsme slyšeli, že si uděláme vlastní letní kino. A co jiného v něm pustit za film, než oblíbenou zelenou obludu z bažin – Shreka. A protože půlka osazenstva letního kina včetně několika vedoucích v čele s Lídou při představení usnula, ukončili jsme včas promítání a šli spát. Pápá zítra a zachovejte nám, prosíme, přízeň!

---

Čtvrtek 12. 8.

Já vím, budeme se opakovat, ale musíme začít podobně jako včera. Tedy omlouvám se za to, že jsme minulý den neodhadli situaci a napsali jsme, že jsme unavení. Po dnešním dni jsme ještě pravý význam slova únava neznali. Dnes už ho známe. Prostě po noční hře máme všichni dost. Ale to předbíháme a začneme pěkně po pořádku od rána.

Budíček byl standardně v 7:20, ale našlo se pár takových nedočkavců, kteří nejspíš neznají hodiny nebo se chtějí se všemi kamarády podělit o jejich radost z nového dne, že toto pravidlo zkrátka nerespektují a produkují hluk.
Celý listopadový den byl v režii Aleny, včetně ranní rozcvičky zakončené snídaní s oblíbeným pečivem zvaným karlovarský rohlík. Tento rohlík má příznačnou vlastnost, která se navenek projevuje nejen chutí, ale neskutečně mastnou stopou po omaku. Tolik nedojedeného pečiva po snídaní jsem fakt ještě neviděl.

Dále budu pokračovat stručně. Alča nás seznámila s důležitými historickými událostmi, které se stali v listopadu. Pak byl jarmark, kde jsme se zbavili nepotřebných tretek, které budete jistě s radostí vybalovat a budete se na ně doma mile koukat a vůbec vám nebudou zabírat místo. Po jarmarku byl překvapivě obídek zakončen poledním klidem.

Odpočívání bylo odzvoněno bazénem. Příjemné chvilky nám utnula odpolední přeháňka, doprovázena vodou ze shora a zvukovými efekty podobající se bouřce. Padání vody z nebes bylo zpestřeno duhou a pak ještě jednou dvojitou duhou… paráda. V listopadu byla sametová revoluce, která odstartovala novou éru, kde má každý právo vyslovit svou názor. Jedna z forem vyjadřování je transparent. Takže výrobou transparentů jsme se zabavili až do večerního nástupu, kde se jednotlivé oddíly se svými výtvory (transparenty) pochlubili.

Večer jsme dodívali film Šrek. Během něhož pár nejmenovaných nadšenců vytvořilo noční hru. A poslední dnešní hlášení? Žádné ztráty, nikdo se nezhroutil, nikdo neměl záchvat, nikdo se nepočůral strachy, nikdo neměl blátíčko na dvorečku….
Dobrou noc.

---

Ano, vážení přátelé, je to tu – poslední den letošního tábora. Dlouho jsme se snažili nepřipouštět si jeho příchod, ale přece jen nás nakonec dostihl. Co se dá dělat. Všechno jednou začíná i končí.

Po včerejší noční hře a na nátlak odborové organizace prvního oddílu, který při včerejší demonstraci požadoval zrušení rozcvičky, byla tato nepopulární činnost pro dnešní den skutečně z programu odstraněna. To bylo radosti! Budíček byl tím pádem posunut až na příjemných 7:45. Po něm jsme se vydali rovnou na snídani, kde na nás čekala hermelínová pomazánka s nepodstatným kouskem rajčete. Po snídani jsme se vydali na pravidelný nástup, kde jsme se dozvěděli, že jsme právě vstoupli do posledního měsíce v roce – prosince. Maruška nám oznámila, že budeme slavit Vánoce. Po počáteční nedůvěře jsme se nakonec poměrně rychle přeorientovali z příjemných letních teplot do mrazivého zimního počasí. Někteří z nás prý dokonce viděli padat sněhové vločky. A Vánoce začaly opravdu stylově – výrobou dárků. Každý z účastníků tábora si vylosoval svého kamaráda, pro kterého během dopoledne vyrobil nějakou maličkost. A tak jsme tvořili kapesníčky, prostírání, papírová přáníčka, obrázky, atd. Do výroby jsme se tak zapálili, že jsme jen tak tak stihli oběd. Bývali bychom přišli o uzenou polévku a šunkofleky, typická vánoční jídla. Po vydatném obědě jsme se vydali na zasloužený polední klid, během kterého jakási hodná Lída za pomoci dalších ozdobila venku vánoční stromeček. A že se jim to povedlo! Kromě čokoládové kolekce na stromečku visela i jablka a vánoční řetězy. Polední klid i jeho krásné slunečné počasí zakončila vytrvalá dešťová přeháňka, proto jsme si v klidu domova vyprávěli o Vánocích v našich rodinách a učili se zpívat koledy. To bylo ale legrace! Když po dvou hodinách konečně přeháňka odešla, vysvitlo opět sluníčko a my se mohli vydat ke stromečku. Jaképak to bylo překvapení, když jsme pod ním našli všechny námi vyrobené dárečky! Za údivu ostatních chatařů jsme společně zazpívali tři vánoční koledy, každý oddíl po jedné, a začali rozdělovat dárečky. A že jich ale bylo! Zabralo nám to celou hodinu. Bylo to dáno i tím, že většina využila možnosti obdarovat i ostatní kamarády, nejen ty vylosované.

Po rozdání dárků následoval poslední nástup tohoto tábora. Teď si asi říkáte, že je to událost jako každá jiná. Není. Když došlo na děkování za vše, co jsme mohli v letošním roce na táboře prožít, došlo i na slzy. Děkovalo se dětem, vedoucím i naší zdravotnici Šárce. Snad každý si přál vystoupit a přispět svoji troškou do mlýna. Těžko zde popisovat, co člověk v takové chvíli prožívá. Věřte, je to skutečně velmi dojemné. Byla také rozdána poslední táborová pošta, po které jsme se vydali na poslední letošní večeři. K ní jsme měli hovězí guláš s houskovým knedlíkem. A abychom vyhnali slzy z očí při vzpomínce na to, že všechno je dnes již „poslední“, posunuli jsme datum z 24. prosince na 31. a šli slavit Silvestr! Před střediskem se rozjel jeden obrovský mejdan, ke kterému se postupně přidali snad všichni chataři z okolí. K tanci a poslechu zahrál velmi oblíbený DJ Ríša a jeho nové repráky. Dokonce jsme měli i něco k zakousnutí (na tomto místě bychom chtěli moc poděkovat mamce Míše). A tak jsme tancovali a zpívali až do půl desáté, kdy jsme vyhlásili fiktivní půlnoc. Odpočítali jsme začátek nového roku, vystřelili rychlé špunty a vyslali na svoji dalekou cestu balónek štěstí. Po novoročním přípitku jsme ještě zvládli několik písniček a poté hurá do postýlek. Tábor Líchovy 2010 definitivně končí. Zítra jen dobalíme všechny batůžky a vydáme se na cestu vstříc otevřeným náručím našich rodičů. Děkujeme všem, kteří jste nás tak hojně podporovali svými komentáři a příspěvky, a budeme se těšit na další spolupráci při letním táboře v roce 2011!