Rodinný zápisník

Letos opět po roce na táboře v Líchovech. Opět přinášíme živý deník s informacemi nejen pro rodiče a přátele.

Ahoj rodičové, kamarádi a všichni naši blízcí!

Tak jako minulý rok, tak i letos jsme pro vás připravili „živý“ deník z tábora,kde společně s námi můžete den po dni prožívat naše nová dobrodružství.

Nejprve vás stroze seznámíme s naším denním režimem:

7:00 budíček
7:30 rozcvička
8:00 snídaně
9:00 – 11:30 dopolední program
12:00 oběd
12:30 – 14:30 polední klid
14:30 – 17:30 odpolední program
18:00 večeře
18:30 – 21:30 večerní program
21:30 večerní hygiena
22:00 večerka

sobota 1. srpna 2009

Protože jste nám mnozí odpoledne na Rybníčku mávali při odjezdu, víte, že jsme z Liberce vyráželi až po třetí hodině. Autobus byl vyhřátý na krásných cca 36 stupňů a cesta tedy ubíhala rychle a příjemně. Po dojezdu a nezbytném vybalování na nás už čekala teplá večeře a po ní zdravotní procházka nazpět k jedné z místních pamětihodností – Líchovské šikaně. Na vysvětlenou dodáváme, že se nejedná o žádné speciální praktiky zacházení s dětmi, nýbrž o místní ostrou zatáčku, která nedá dospat nejednomu autobusovému řidiči. Je to velmi prudká pravotočivá zatáčka na silnici úzké asi tak na tři kočárky a půlku dětského kola. Kolem cesty rostou navíc nahusto stromy a keře. Zkušení autobusáci tuto zatáčku vytáčejí asi po deseti najetích a třiceti nadávkách. My jsme to dnes zvládli zhruba za polovic. V tom je ovšem započítáno i odtláčení jednoho vozu, zaparkovaného přímo v důležité části zákruty. Bez toho bychom se na večeři jen tak nedostali. Zároveň jsme se mohli utvrdit v tom, že nezáleží na stupni tunningu vozu, pokud ho potřebujete se zařazenou rychlostí odtlačit ze silnice. Tímto bychom rádi na dálku poděkovali majiteli vozu, že nám nenechal zataženou ruční brzdu;)

O dalších našich zážitcích si budete moci přečíst znovu zítra..

Jídelníček: námořnické maso s rýží

---

neděle 2. srpna 2009

Dnešní ráno jsme začali brzkou rozcvičkou už v sedm třicet. Všechny děti byly nadmíru příjemné a milé a vstávaly s neobvyklou chutí:) Po rozcvičce následovala snídaně a hned po ní ranní briefing, který byl ovšem znenadání přerušen dunivými zvuky afrických tamtamů a lomozným příchodem vyděšených domorodých obyvatel. Spoře oblečení domorodci se nám posléze představili jako výteční hostitelé, ale jejich nabídku, zda se chceme společně s nimi zúčastnit údajně hojné hostiny, jsme s díky odmítli. Navíc nikde kolem jsme neviděli žádné připravené jídlo a kotle zející prázdnotou nás nenaplňovaly jistotou.Dozvěděli jsme se o havarovaném letadle, po jehož cestujících zůstal jediný přeživší. Děti si tohoto člověka vzali do svého opatrovnictví. Je to takový náš Tarzan, zcela nedotčený civilizací, a proto si ho budou děti v běhu tábora samy utvářet. Má u sebe malý batůžek, do kterého mu budou postupně ukládány vlastnosti, které by u něho děti chtěly mít.Po seznámení s okolní junglí a stávající situací začaly děti tvořit symboly svých nových kmenů, pokřiky a různá kmenová odlišení. Vznikly tak klany: Kokopice (opice, které zbožňují kokosové ořechy), Kokosáci a Kmen chrochtajících slonů (zvířátka vznikla přirozeným křížením a přírodním výběrem). Po těchto dopoledních činnostech následoval oběd, polední klid a po něm už nám děti svorně naskákaly do bazénu a začaly se spontánně navzájem topit:)) Po této nevinné hře jsme zběžně přepočítali přeživší a konstatovali nulové ztráty – náš zdravotník Martin tak naštěstí zůstal opět nevytížený.Bazénové hrátky pokračovaly dál až do doby, než nás od vody vyhnala krátká přeháňka, která se zvrhla v déšť trvající zhruba do půl osmé do večera.. Potom už jsme tedy viděli jen první část soutěže „Líchovy mají talent“, kde se ovšem děti předvedly v nečekaně profesionálním světle, a poté už zazněla večerka a všichni jsme se tak vrhli do koupelen a následně už jen do postelí.

Jídelníček: vánočka s máslem, svíčková na smetaně, těstovinový salát s kuřecím masem

---

pondělí 3. srpna 2009

Všem máváme! Máme za sebou již třetí táborový den!Představte si, že dnešní ráno jsme si mohli o půl hodinky přispat, protože nebyla rozcvička! Radovali jsme se z toho však jen chvilku, protože celé dopoledne bylo ve znamení protahování, cvičení, posilování a skotačení s naším milým náčelníkem Radkem fyzioterapeutem… Mrzutí jsme však nebyli, užili jsme si spoustu legrace a navíc jsme udělali něco pro své zdraví. Do oběda jsme ještě zvládli zajít na chvilku do lesa pro materiál na prak, který jsme záviděli Ondrovi a chtěli ho mít taky.A pak jsme po vynikajícím obídku odpočívali až do půl třetí – to nám končí polední siesta. No a hádejte, co jsme dělali potom?! Ano, správně, svorně jsme naskákali do bazénu. A teď se podržte…u toho bazénu jsme se naučili vyrábět ty praky. Jsou v džungli bezpochyby důležité. Kořínky bychom přeci dlouho jíst nevydrželi… No a pak se šlo! Ulovili jsme pět zeber, sedm slonů a deset žiraf… Šlo nám to tak dobře, že jsme před večeří měli ještě dostatek času na další hry s vodou. Byl to lítý boj, usušit jsme se pak museli jít skoro všichni. A po večeři…se uskutečnilo druhé náborové kolo celosvětově známé soutěže Líchovy hledají talent. Večerem provázel skvělý moderátor Leoš Mareš – revival a hodnotila nás přísná porota. Po báječném kulturním zážitku se nám bude krásně spinkat…

Jídelníček: chléb s krůtí pomazánkou, zeleninová polévka + vepřová pečeně s bramborovým knedlíkem a špenátem, rizoto

---

úterý 4. srpna 2009

Dnešní ráno nám při pohledu z okna obloha napověděla, že nebude tak krásně jako bylo zatím celý tábor. Náladu nám to ale nezkazilo a při mírném děštíku proběhla před snídaní tradiční rozcvička. Jaké bylo ale překvapení, když jsme po snídani zjistili, že chybí jedna z vedoucích a zdravotník. Z dopisu, který v táboře zanechali, jsme zjistili, že se vydali na průzkum území lidojedů. Bohužel se nevrátili v přijatelné době, a proto se děti rozhodly, že je půjdeme hledat. Naštěstí lidojedi zanechali dostatek stop a úkolů, které nám umožnily najít oba ztracené a zachránit je ze spárů nazlobených pojídačů lidí.Odpoledne se z nás stali herci a zpěváci. Všechny oddíly musely pantomimicky ztvárnit scénku, která je typická pro džungli. První oddíl nám ukázal, jaká zvířátka žijí v džungli, druhý oddíl naznačil „tradiční“ stolování a třetí oddíl lovil a skládal oběť šamanům. Součástí vystoupení bylo interpretovat známou písničku pomocí zvuků zvířat z džungle. Ostatní museli uhodnout o jakou písničku se jedná. Nebylo to jednoduché, ale všichni byli tak šikovní, že to nebyl velký problém.Užili jsme si spoustu legrace, ale abychom nenechali zahálet naše mozkové závity, proběhla večer vědomostní soutěž. Otázky se samozřejmě týkaly hlavního tématu tábora – džungle a zvířat, která v ní žijí. Přemýšlení nad záludnými otázkami nás tak zmohlo, že potom už nezbylo nic, než se jít osprchovat a s myšlenkami na další příjemně prožitý den „zaplout“ do postýlek.

Jídelníček: obložený talíř a pečivo, rajská omáčka s těstovinami, kuřecí stehno a brambory

---

středa 5. srpna 2009

Středeční ráno nás probudilo do nádherného dne. Po veselé rozcvičce s jungle prvky jsme krátce zaskočili na snídani a už jsme se pustili do lovení dravé zvěře. Konečný účet zněl na patnáct různých druhů zvířat, počítaje i kobry, zmije a další příjemnou africkou havěť:) Nutno říci, že děti se vůbec nebály a statečně pátraly v džungli po nebezpečných tvorech. Nebudeme vás unavovat detaily výsledkové listiny, úspěšní byli všichni! Po obědě a nutném odpoledním klidu jsme se shromáždili u bazénu na úžasnou párty s chladivými letními drinky. Dětem nejvíc jely příchutě – Melounová řacha, Kekel koktejl, Rumba-cola a Puschkin energy bomb.Krom všudypřítomných vos obletovaly barové stoly především děti. Některé z nich mezitím také naskákaly do bazénu – většina dobrovolně:)) Koupaly se i děti do kterých by to rodiče možná ani neřekly – třeba takový Láďa Sviták nám u bazénu předváděl kreace, o kterých jsme si vyprávěli ještě dlouho do večera.Den jsme pak zakončili tradičním táborákem s opékáním buřtíků a zpíváním při kytaře. Děti byly nadšené a když jsme je pak nahnali do koupelen, ještě dlouho se projevovaly nebývale svěže. Do postelí jsme pak vklouzli obohaceni o několik nezapomenutelných zážitků.

Jídelníček: Horké párky, pečivo a hořčice, vepřový guláš, kuřecí steak s rýží

---

čtvrtek 6. srpna 2009

Dnešní den nás zarmoutil odjezd Tomáše Hoidekra domů. Musel nás opustit. Předchozí den večer se mu přihodil úraz na pravé noze a musel být ošetřen v příbramské ambulanci. Moc nám tu bude chybět. Tomáš zaslouží obrovský obdiv za spolupráci a za statečnost. Budeme na něj každý den myslet a přát mu brzké uzdravení. V ranním programu měli naši biologové za úkol vytvořit libovolného živočicha, žijícího v džungli. Po obědě jsme se poledně klidnili, abychom se později mohli náležitě věnovat bazénovým radovánkám.Z bazénu na večeři a z večeře ukázat jaké zvíře jsme vytvořili, takovým tempem plynul zbytek prosluněného dne. Představili se nám polodivoké opice Klára a Marcelka, mluvicí papoušek „Lóra bejby Martin“ a krabice nové generace, která obsahovala funkční model živé džungle i se zvěří. Večerka byla pro tentokrát o půl hodiny dříve, protože nás zítra čeká výlet.

Jídelníček: šáteček (marmeládový, tvarohový), kakao, hrstková polévka, vepřové na česneku, bramborový knedlík, špenát, zapečené těstoviny

---

pátek 7. srpna 2009

Dnešní program začal velmi brzy, první ptáčata vstávala už kolem půl sedmé. Jeli jsme totiž na výlet! Dostali jsme naprosto skvělého mladého řidiče, který měl navíc s sebou hezkou přítelkyni a společně nás všude doprovázeli. Konečně první normální řidič za poslední léta.Nejdřív jsme si to namířili do Příbrami do stříbrného dolu. Ten je hluboký 1600 metrů, my jsme se ale dostali jen 25 metrů pod zem – od 80 metrů je totiž důl zatopený. Projeli jsme se důlním vláčkem a dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí z historie dolu i těžby stříbra jako takového. Později jsme si ještě podrobně prohlédli ohromný parní stroj, který po mnoho let spolehlivě pohyboval několika tunami ocelových lan. Lahůdka hlavně pro naše inženýry strojaře.Na odpoledne jsme přejeli na příbramské letiště, kde jsme viděli hromadu parašutistů a také několik hezkých letadel. Posvačili jsme řízečky s chlebíčkem a okurkou a na sluníčku nám bylo fajn. Odpoledne jsme se vrátili do tábora a proběhlo obvyklé koupání. Po večeři jsme hráli velké pexeso, kde tradiční kartičky nahradila těla našich kamarádů.Pozdě večer (skoro v noci) jsme pak podnikli tajemnou cestu temným indiánským územím a od místního šamana (značně podlomeného kouřením opijátů) získali kůže divokých šelem. Všichni jsme dokázali svou odvahu a šaman nás hromadně pochválil.

Jídelníček: hermelínová pomazánka; balíček s řízkem, sušenkou a jablkem; španělský ptáček s knedlíkem

---

sobota 8. srpna 2009

Pro dnešní den jsme se rozhodli, že svěříme psaní táborového deníku dětem. Nikdo jim s tím nepomáhal ani necenzuroval:)) jen jsme někde doplnili interpunkci, takže můžete posoudit sami náš letní pobyt očima dětí:Včera celý tábor absolvoval stezku odvahy, kde nebyly nahlášeny žádné ztráty na životech. Dnes ráno někteří z cestovatelů nechtěli vstát na ranní rozcvičku, která byla zahájena v 7:30. Rozcvičku vedl nám všem dobře známý Břéťa Doležal (Švéťa). Rozcvička probíhala ve svižném tempu a každý z nás si přišel na své. Po rozcvičce – v 8:00 se šlo na snídani do jídelny, kde jsme měli připravené rohlíky s čajem a u okénka jsme si vyzvedli talířek s máslem, salámem a sýrem. Po snídani následoval denní program na téma výroba příbytku v džungli. Při plnění úkolu mohl být zvolen jakýkoliv druh materiálu. Všichni se ho chopili s vervou a nasazením. Potom – úderem dvanácté hodiny následoval oběd. K obědu se podávala polévka se zeleninou a jako druhý chod byl vepřový řízek s bramborem a jako pití šťáva.Od 13:00 do 14:30 následoval polední klid. Jak polední klid skončil, naskákali potom všichni do bazénu. Když se všichni vykoupali, byla na programu zatěžkávací zkouška postavených příbytků, která probíhala následujícím způsobem. Daný oddíl se schoval pod vytvořenou stříšku a zbylé dva oddíly testovaly její odolnost kalíšky s vodou. Nejprve proběhla zkouška prvního oddílu a potom jsme se odebrali k příbytkům dalších dvou oddílů. Na prvním místě se umístily oddíly číslo jedna a dvě, Tarzana k dodání dalšího dílu lidskosti přenechal pak kamarádsky první oddíl dvojce. Potom už následovalo nezbytné sušení a večeře. Po večeři začala skvělá diskotéka, kde jsme si zatančili úplně všichni. Diskotéka trvala dlouho do noci, potom už následovala jen večerka a nezbytné koupání.

---

neděle 9. srpna 2009

Je nedělní ráno, sluníčku se také moc nechce vylézt z kanafasu, stejně jako obyvatelům našeho tábora. Není se čemu divit – po tak skvělé noční pařbě, která byla naplánována pod širým nebem. Nelze tančit až do ranních hodin – každý letní tábor má svůj řád a pravidla, která musí účastnící tábora plnit až do konce pobytu. Hned po budíčku (naplánován na 7:00) jsme šli na netradiční nedělní rozcvičku, kterou vedl Ríša Mergl (známý komik a bavič). Poté všichni vzali nohy na ramena a upalovali do jídelny na nedělní sváteční snídani. Místo plánovaného kakaa s vánočkou byl nakonec čaj s vánočkou, protože nestihli dodat mléko. Po snídani následoval dopolední program – velmi oblíbená televizní soutěž v podání našeho tábora – Líchovy mají talent. Bylo to již druhé kolo a také dnes v porotě zasedli známé osobnosti – Ondřej Hejma (Martin Harcuba), Halina Pavlowská (Petra Krčmářová) a Jiří Stivín (Petr Krčmář). Soutěží provázela dvojice moderátorů Leoš Mareš (Lukáš Urban) a Marek Eben (Marek Bradáč).Technické zázemí zajišťoval známý bavič Ríša Mergl. Porota měla v tomto finále pouze poradní hlas a všichni účastnící tábora byli vyzváni, aby o vítězi rozhodli svým hlasováním do příslušného volebního pytle. Úderem 16. hodiny byly hlasy sečteny a při večerním nástupu naše programová vedoucí Kačka Kaňková vyhlásila vítěze a spolu s hlavní vedoucí tábora Lídou Kantoríkovou předala hodnotné ceny. Vítězové se umístili v následujícím pořadí: 3. místo obsadila velmi populární skupina s názvem S+T+S+D+Z&V v podání Sabinky, Terezky, Silvy, Dany, Zdendy a Věrky ze 3. oddílu, 2. místo obsadili hned dva umělci – Jenda Matys z 1. oddílu a Lukáš Machač opět z 1. oddílu.První místo bude do příští soutěže patřit Romanu Košnarovi. Roman je také z prvního oddílu, čímž korunoval jeho celkový dnešní úspěch. Po skončení soutěže jsme se úderem 12. hod. odebrali na oběd, ke kterému se podávala nedělní polévka s játrovými knedlíčky a nudličkami a jako druhý chod paní kuchařka připravila velmi oblíbenou a chutnou svíčkovou s houskovým knedlíkem. K pití se podával čaj. Poté, co se všichni naobědvali, následovalo ne moc oblíbené rozloučení s vedoucími, kteří po příjemném týdnu stráveném v naší společnosti museli, ač neradi, z pracovních důvodů nabrat kurs Líchovy – Liberec. Poté, co všichni tito vedoucí opustili tábor, následoval, jako každý den, polední klid. S hlubokým zármutkem v srdci oznamujeme všem rodičům, kamarádům a přátelům, že nás v tomto táboře navždy opustili vedoucí Týnka Hasmandová, Lukáš Urban a Ondra Chvojka. Opustili nás za velikého a srdceryvného breku značného počtu táborníků. Moc jim ještě jednou touto cestou děkujeme za úžasnou práci, kterou zde odvedli. Perfektně zapadli do naší skvělé party, kterou svým osobitým a plným nasazením pomáhali posilovat a ztmelovat. Čest jejich památce! Spolu s výše jmenovanými nás také opustili vedoucí, kteří za námi přijeli na víkend – Petr Krčmář, Petra Krčmářová, Břeťa Doležal a Renča Doležalová. I jim patří veliké díky za to, s jakým nasazením a s jakou nezištností pomáhali všem účastníkům tábora!Po poledním klidu a sedmi kapitolách Honzíkovy cesty jsme zkonstatovali, že sluníčko již dostatečně dlouhou dobu prohřívá prostranství našeho bazénu a že by bylo vhodné vydat se opět vstříc vodním radovánkám. Když jsme se dostatečně vylouhovali i napili chlorované bazénové vody, vyrazili jsme na boj s jedovatými hady. Ti nečekaně obsadili prostor před hlavním vchodem. Byli vybaveni postřikovači s octovou vodou a příšerně smrděli. Svedli jsme opravdu lítý a ukrutný souboj. Jeho výsledkem bylo to, že jsme sice smrděli všichni, zato se podařilo hady porazit! Tento souboj nás natolik vyhladověl, že jsme se z bojiště odebrali přes sprchu rovnou na večeři. Tam nás přivítalo kuře po mexicku s rýží a citronová šťáva. Po večeři následoval tradiční nástup, kde proběhlo již výše zmiňované vyhlášení cen dopolední talentové soutěže. Kromě toho byla opět rozdělena početná táborová pošta a představena nová podoba načeho Tarzana. Druhý oddíl během dnešního dne zjistil, že Tarzan ještě neslyší, a proto mu dodělali uši. O novém vlastníkovi Tarzana bylo rozhodnuto na základě dohody mezi prvním a druhým a třetím oddílem, neboť všichni zvítězili v předvečeřovém souboji s hady. Vzhledem k tomu, že náš kamarád Roman Košnar z prvního oddílu slavil v dnešním dni svátek, navíc vyhrál i Líchovský talent, rozhodli jsme se, že mu necháme užít si slávy do plnosti a spolu s Klárkou Vávrovou byli určeni jako vlastníci Tarzana pro zítřejší den.Veliký problém ovšem nastal po nástupu. Zjistili jsme, že cestu do tábora přetnula divoká řeka plná krokodýlů. Naštěstí stáli na obou stranách řeky dva statné stromy, mezi kterými byla napnuta dvojice lan. Nezbylo tedy nic jiného, než se vypravit po laně z jedné strany řeky na druhou. Nutno říci, že zájem o tento netradiční způsob přepravy byl ohromný a to i v řadách našich vozíčkářů! Nakonec jsme již v pološeru a polotmě slíbili, že bude-li čas, pokusíme se přivést řeku do tábora ještě jednou a znovu do ni přilákat obávané krokodýly.

---

pondělí 10. srpna 2009

Celý tábor se probudil do pondělního rána v 7:00, tzn. jako obvykle. Začali jsme rozcvičkou, která byla tentokráte v režii Vlaďky a Hanky Bobvošové. Poté, co jsme se pořádně nasnídali krůtí pomazánky s rohlíky a čajem, očekávali jsme s velikým napětím ranní nástup. Program vyvěšený na nástěnce hovořil nekompromisně – naučit se přežít v džungli. Co se asi pod tímto záhadným návěštím skrývá? Konečně před nastoupený tábor přišel Zbynďa a v ruce držel… kokos! Z jeho poutavého vyprávění jsme se dozvěděli, k čemu všemu se takový ořech může v džungli hodit a proč vlastně vypadá tak, jak vypadá. Naučili jsme se získávat kokosovou vodu s použitím dostupných džunglových prostředků. Dále následoval naučný pokus, ve kterém jsme se cca 37 min. pokoušeli zapálit pomocí lupy z liany nejprve v džungli běžně dostupný leták z Kauflandu. Poté, co tento pokus selhal přišly na scénu záchodové papírové utěrky a vzhledem k tomu, že ani ony neměly sebemenší vůli vzplanout, nasadili jsme do hry naši nejvyšší kartu ve hře – suchou trávu. Nakonec se kombinací všech výše uvedených prostředků podařilo oheň zapálit. Sice to dlouho trvalo, za to byl však tak vydatný, že jsme museli povolat naše aktivní hasičské zálohy v podobě Ládi Svitáka a kýblu mokré vody. Po úspěšném dohašení posledních kousků suché trávy přišla na řadu naše zručnost, při které jsme se naučili se shnilých kokosových ořechů upotřebit vše, co se dalo. A tak jsme z ořechových skořápek vyráběli ozdobné květináčky, hudební nástroje či krmítka pro ptáčky. Druhý oddíl přivedl na svět dokonce kokosovou stonožku.
Vysíleni kokosováním jsme dorazili do naší jídelny, kde na nás čekala zeleninová polévka a brambory s lečem. Jako zákusek opět posloužil hořký čaj. Během poledního klidu se natolik oteplilo, že nás sluníčko znovu vytáhlo z pokojů do místního bazénu. Během chvíle byla v bazénu doslova polovina tábora, a tak jsme museli vstup do vody začít regulovat. Odpolední programový blok nakonec zakončila krátká procházka, při které jsme se šli podívat na zbytky naší noční hry v podobě rozježděných čajových svíček na přístupové cestě k táboru.Vysílení seškrabáváním vosku z vozovky jsme se pomalu odebrali na večeři, při které nás příjemně překvapila kolínka s vepřovým na kmíně a čaj. Při večerním nástupu nás vyděsil déšť, a proto jsme se rychlým přesunem rázem ocitly v tělocvičně. Na volném prostoru 2×2m byla rozdána pošta (táborová i dopisní), zjistili jsme, že první oddíl přidal Tarzanovi nohy a dozvěděli jsme se i potřebné informace o odjezdu na zítřejší výlet a vše o jeho průběhu. V závěru nástupu jsme také všem přečetli diskusi, která se rozrůstá pod touto reportáží. Mnoho přítomných se radostí snažilo dělat vše možné, co na malém prostoru tělocvičny šlo. Vzhledem k tomu, že měl každý přidělen prostor cca 30 x 30 cm, skončilo to ve většině případů pláčem. Samozřejmě z radosti. Proto pište stále, my budeme velmi rádi předávat vaše zprávy a vzkazy i nadále. Veškerou diskusí jsme moc potěšeni!
Vzhledem k tomu, že dnes neproběhla žádná soutěž, která by rozhodla o novém vlastníkovi Tarzana, museli jsme to napravit po večeři. Náprava proběhla ve velkém stylu – zvířecím pexesem, které se u všech těší velké oblibě. Do soutěže se zapojili děti i vedoucí, dále vedoucí i děti a dokonce děti i děti. Dlouho v této soutěži exceloval první oddíl, v závěru však byl předstižen oddílem třetím. První i druhý oddíl skončily shodně na druhém místě. Tarzan tedy v závěru dnešního dne putuje do třetího oddílu. S výhledem na zítřejší výlet odcházíme spát a přejeme dobrou noc i všem čitatelům této reportáže.

---

úterý 11. srpna 2009

Do nového dne nás probudil zpěv ptáků. Lépe řečeno spíš jejich křik, neboť oni lépe než my viděli blížící se déšť. Rozvičku jsme dnes z praktických důvodů vynechali, neboť jsme očekávali krásný, ale perný výletní den. U snídaně na nás čekal obložený talíř se salámem, sýrem a zeleninovou přízdobou. S velkým zájmem jsme během jídla pozorovali, jak křik ptáků uvadá a hrozba deště pomalu míjí. Začala také vrcholit předcestovní horečka, kterou ukončil příjezd autobusu v čele s naším dvorním řidičem Pavlem Čapkem. Tentokrát už pan řidič věděl, kde ho cestou k táboru čeká jaká větev, a tak se na cestu předem duševně připravil. Také přijel v o poznání lepším psychickém stavu než na páteční výlet. Naložili jsme vše na palubu a pomalu jsme vyrazili. Cestou nás doprovázela i manželka pana řidiče se sedmiletým psím mrňousem. Cca po 5OO metrech pětina autobusu potřebovala šíleně na záchod. Po návštěvě benzinové stanice Shell se celý autobus o poznání zklidnil a my vyrazili vstříc naší první dnešní zastávce – městu Tábor. Pan řidič byl tak hodný, že nás vyložil na autobusové zastávce poblíž náměstí. Následně jsme se posílili minerálkou a vyrazili jsme na průzkum historické části města a všech místích cukráren. Zhruba za půldruhé hodiny jsme došli pod Bechyňskou bránu, kde už stál v plné pohotovosti pan řidič s našim autobusem. V rychlosti jsme naložili všechny účastníky zájezdu. Bylo to naposledy, co jsme nakládali všechny vozíky do autobusu pod deset minut. Tato časová poznámka je velmi důležitá vzhledem k dalšímu vývoji našeho výletu.Z města Tábor jsme se vypravili na orlickou přehradu. Po cestě jsme minuli několik zajímavých cílů, o kterých jsme si vždy řekli pár skromných informací. Jedním z nevýznamnějších byl nejspíš Žďákovský most, který jsme přejížděli a následně v lodi i podjížděli, takže jsme si ho mohli dostatečně prohlédnout i vychutnat. Pro technické fajnšmekry zaznělo z mikrofonu autobusu i pár skromných informací o této stavbě. V přístavišti na nás již čekala připravená loď jen a jen pro nás. Navíc nám pan řidič zajel po chodníku skoro až na palubu. I tak jsme museli s vozíky překonat dosti schodů, z nichž se některé dokonce i pohybovaly podle momentální nálady hladiny v přehradě. Úzkou uličkou kolem kajuty kapitána a velitelského můstu zároveň jsme propasírovali celý autobus do přední části lodě, takže jsme měli pěkný výhled na cestu. Ten jsme si zpříjemnili pojídáním cestovních jídelních balíčků, ve kterých jsme s velikým překvapením našli… řízek! Tento nález nás natolik šokoval, že jsme s nimi zatočili během deseti minut. V tuto chvíli jsme ještě netušili, co nás po zbytek odpoledne čeká. Když jsme přijížděli k hradu Zvíkov, byl to velmi romantický pohled. Méně romanticky se však už koukalo na plovoucí molo a zejména na schodiště, které od něj vedlo. Už ani nevím kdo spočítal schody a všem vedoucím náhle ztuhl rys v tváři. Naštěstí pan kapitán chvíli kroužil kolem mola, než se mu podařilo zdárně přistát, a proto jsme měli dostatek času se se schody alespoň psychicky vyrovnat. Po zastavení lodi jsme se ale museli začít srovnávat i fyzicky. Když jsme po cca 30 min. vyvezli posledního vozíčkáře, vypadali jsme všichni, jako bychom spadli po cestě do vody. Pot se z nás jen řinul. Všichni jsme doufali, že máme nejhorší za sebou. Doufali jsme špatně. Cesta dále pokračovala po kamenech, kořenech a rygolech vzhůru vstříc hradu. Naštěstí jsme po cestě potkali bezbariérové WC, kde jsme se na chvíli zastavili a odpočinuli si. To v konečném důsledku znamenalo, že jsme nevyplivli duši už zde, ale až o 200 metrů dále na hradním nádvoří. Narozdíl od našich telefonických rozhovorů s hradním správcem, ve kterých jsme byli ujištěni, že se v přízemí hradu nachází spousta zajímavých výstavních ploch, byla realita poněkuď skromnější. V přízemních místostech byla sice výstava středověkých nástrojů a jiných vykopávek, to nejdůležitější z historie hradu však bylo schováno v prvním patře. Vše by bylo vpořádku, kdyby do patra nevedlo 26 schodů, které se docela vtipně ve své délce stáčely doprava. To, co ve středověku budilo úsměv na rtech, mělo nyní zcela opačný účinek. Po chvilkovém rozjímání jsem byl velmi potěšen, když všichni oslovení vedoucí jednoznačně prohlásili, že ty vozíky do prvního patra prostě dostaneme. A opravdu jsme je dostali, což mělo za následek cca 5 litrů potu, 1 litr vypocené krve, 2 páry odřených loktů (u vedoucích) a šok u cca 7 turistů, kteří si mysleli, že se zbláznili, když v prvním patře spatřili 9 vozíčkářů. Ale stálo to za to! Prohlídka se všem moc líbila. Nápad jednoho z vedoucích, že schodiště při zpáteční cestě budeme zdolávat po zadku na karimatkách nakonec neprošel, a tak jsme opět potili krev a pot v přibližně stejném množství. Jen šokovaných turistů bylo cca o tři více. Po opětovné nezbytné návštěve WC jsme vyrazili na cca 2 km vzdálené parkoviště vstříc autobusu. Po cestě zpět se už nic zvláštního nestalo. Za vzpomínku snad jen stojí vosa, která píchla manželku pana řidiče, které jsme díky silné alergii museli volat rychlou záchrannou službu. Do tábora jsme se dostali k velké potěše pana kuchaře až cca v 19 hodin. Vykládání z autobusu se z původních 10 minut protáhlo na 25 minut. Proč, to nevím…

U večeře jsme se dočkali francouzkých brambor a čaje. Vzhledem k tomu, že po velké fyzické námaze byli všichni dosti vyčerpáni, sešli jsme se na společném nástupu, na kterém jsme jednohlasně odsouhlasili dřívější spánek. Šli jsme se proto hned umýt a zalehli jsme do postýlek. Nyní je cca 22 hod. a celé rekreační středisko je již zhruba hodinu ponořeno do hlubokého klidu, ve kterém se občas ozývá hluboké a vyčerpané chrápání. Doboru noc!

Jídelníček: snídaně – obložený talíř, rohlík, čaj
oběd (na lodi) – kuřecí řízek, chléb, tatranka, jablko
večeře – francouzské brambory, čaj

---

středa 12. srpna 2009

Celý tábor se probudil do středečního rána vyjímečně jako obvykle v 7 hodin. Den jsme zahájili ranní rozcvičkou, kterou vedli Hanka Papíková a Zbyněk Mazáč. Poté jsme se hromadně odebrali do jídelny na snídani, ke které nám hodný pan kuchař naservíroval bílou kávu, maxi loupáky s máslem, marmeládou a medem. Po snídani opět následoval nástup, abychom věděli, jaký dnes všechny čeká program. Od Katky jsme obdrželi informaci, že nás záhy bude informovat Vlaďka, která dopolední program připravila. Z úst Vlaďky jsme se dozvěděli, že bychom si měli obstarat oblečení, které se v džungli běžně používá. Vlaďka také přivezla jeden ze sponzorských darů letošního tábora – příspěvek tří brněnských second handů v podobě dvou krabic starého oblečení. Materiálu jsme tedy měli dost, a tak jsme se mohli po hlavě vrhnout do výroby. Zapálení bylo opravdu veliké, jediné, co nás z něj dokázalo vyrušit, byla dopolední svačina v podobě sladkých a šťavnatých oranžových pomerančů. Šili jsme, stříhali, lepili, sbírali přírodní materiál, secvakávali jsme sešívačkou, malovali, žehlili, batikovali, propichovali, stahovali, párali, spojovali… Ani jsme se nenadáli a bylo poledne. Hromadně jsme opět zapluli do jídelny a za chvíli jsme již hltali výbornou nudlovou polévku se zeleninou a kuřecím masem. Jako druhý chod se podával bramborový knedlík s uzenou krkovicí a kysaným zelím. Vše jsme zapili ovocným čajem. Poté následoval standartní polední klid, který každý trávil dle svých přání. Někteří šli spát, jiní se zasněli do vyprávění pohádky o nedružstevním Pejskovi a kočičce (kdo zná Honzíkovu cestu, rozumí), někdo se dokonce na chvilku ocitl jako Robinson s Pátkem na pustém ostrově.

Z poledního klidu nás vyrušila 14 hod. a 30 min., kdy jsme se opět urputně pustili do výroby džunglového oblečení. Po chvilce jsme se však rozdělili po oddílech a zbylý odpolední čas trávil každý oddíl po svém. První oddíl vyrazil na pěší výlet do nedalekého zatopeného lomu, kde jsme mohli obdivovat krásu rozkvetlých leknínů. Druhý oddíl byl natolik zaneprázdněn výrobou oblečení, že zůstal celé odpoledne v táboře a tvořil a tvořil… Třetí oddíl se po jisté době také rozhodl provětrat, a tak vyrazil na procházku.

Za zmínku ještě možná stojí příběh prvního oddílu, který se z mladické nerozvážnosti oddílového vedoucího vydal ze zatopeného lomu po silnici příliš daleko, a proto byli nuceni využít místní zkratky k přiblížení do tábora, neboť hrozilo, že nestihnou večeři. Zkratka byla opravdu kratší, ale o to náročnější. Po několika dřevěných polorozpadlých schodech a prudkým klesáním plných kořenů a kamení sestoupili k místnímu potoku, který zdárně překonali metodou „přenosu“. Poté následoval výstup kopřivami a bodláčím, který byl opět občas okořeněn kameny, kořeny a dalšími přírodními nástrahami. Pro poslední fázi výstupu museli v případě vozíčkářů použít z nutnosti tzv. metodu „poponesu“, což v praxi znamenalo prodírat se cca 50 m do kopce v kopřivách. Zkratka byla zakončena perličkou v podobě přenášení vozíčkářů přes 1,5 m vysoké´zábradlí. Naštěstí to bylo již v těsné blízkosti tábora, a tak jim po několika hlasitých zvoláních „mayday“ přispěchal na pomoc náš statný zdravotník Martin.

U večeře na nás čekal karbenátek s lepenicí, což v překladu znamená šťouchané brambory se zelím. Jako příloha byl servírován horký čaj. Po večeři následoval rychlý nástup, neboť nás tlačil čas. Museli jsme stihnout připravit módní přehlídku všech džunglových oblečení, které jsme si pracně během dne tvořili. Na předváděcím molu se postupně vystřídali členové všech oddílů včetně jejich vedoucích. Všechny modely byly velmi kreativní a propracované do posledních detailů. A tak jsme mohli na molu spatřit džunglového šamana, přivolavače deště, lovce, džunglovou uklízečku, roztleskávačku, atd. Maškarní rej byl zakončen diskotékou pod vedení D.J. Ríši. Celý dnešní nádherný den byl zakončen ve 21 hod. rozchodem do sprch a do postýlek. Nyní je cca 23 hod. a všichni už spokojeně spí a pomalu se jejich dnešní zážitky mění v krásné a sladké sny.

---

čtvrtek 13. srpna

Po celonočním dešti jsme se probudili do uplakaného rána. Krátce před rozcvičkou však déšť ustal a na malou chvíli jsme zahlédli i sluníčko. Inovativní rozcvičku vedla tentokrát Bára a moc jsme se u toho pobavili.

Po chlebu s vajíčkovou pomazánkou a čaji jsme se přesunuli do tělocvičny, ve které proběhla známá soutěž „Chcete být milionářem?“. Tuto soutěž připravila Blanka a dala si na ní opravdu záležet. Role Vladimíra Čecha se s neskrývaným šarmem ujal Zbyněk. Oddíly měřily své znalosti až do půl dvanácté. Nutno říci, že děti prokázaly výborné vědomosti, neboť všechny tři oddíly dosáhly maximálního počtu deseti milionů bodů. Protože otázky připravené pro třetí oddíl byly všemi uznány jako nejtěžší, bylo rozhodnuto, že první místo náleží třetímu oddílu a o druhé se dělí oddíl první a druhý. Ve zbylém čase jsme si prohlíželi fotografie pořízené v minulých dnech, které nám Jirka promítal na zeď tělocvičny, a díky videoprojekci jsme zavzpomínali i na tábor Březejc 2005.

Po chutném obědě, který tentokrát představovala drůbeží polévka s kapáním a segedínský guláš s knedlíkem, jsme se odebrali do postýlek a věnovali se odpočinku. Náplní odpoledne byla hra „Pevnost Boyard“. Připravili ji pro nás P&P Krčmářovi, za čež jim tímto velice děkujeme, a srdečně je zdravíme. Na čtyřech stanovištích jsme plnili rozmanité úkoly (sáhnout pro klíč do sklenice s neznámým obsahem, vylovit klíče ze dna bazénu, poznat cca 30 značek aut, navigovat kamaráda se zavázanýma očima ke klíči a mnoho dalších). Snažili jsme se tak získat celkem sedm klíčů, z nichž pouze jeden patřil k zámku na pokladnici. Pro její otevření bylo také nutné s pomocí vybojovaných indicií vyluštit heslo. Pokud se některému z týmů nepodařilo získat některý klíč nebo indicii, měl možnost vše napravit u otce Furata uhodnutím jeho tajemné hádanky. Této role se úspěšně zhostil zdravotník Martin. Vítězem dnešního odpoledne se stal ambiciózní druhý oddíl a o poklad v podobě tatranek a bonbónů se štědře rozdělil s ostatními dvěma oddíly.

Úderem šesté hodiny jsme stáli nastoupeni u okénka ve výdejně – k večeři se podávaly zapečené těstoviny s kozími rohy. Po nástupu, na kterém druhý oddíl třetímu předal Tarzana se zánovní obuví, nás napadlo, že by mu samotnému bylo smutno, a proto jej oženíme. Nevěstou se měla stát ta dívka, která podle hmatu (pouze na obličej) poznala nejvíce svých kamarádů. Nyní už jsme téměř všichni zalezlí v pelíšcích a těšíme se na zítřejší svatbu Tarzana a Marcelky.

---

pátek 14. srpna

Na úvod bych chtěl poznamenat, že komentář k dnešnímu dni bude možná trochu stručnější. Blíží se konec tábora a sil už máme skutečně jen po skromnu. Nyní je pozdní večer, děti spí a jindy velmi živá večerní schůzka vedoucích nad programem příštího dne je dnes poněkud osiřelá. Nechvalná to známka konce tábora, neboť všichni balí společné věci do krabic a jediným programem zítřejšího dne je odjezd zpět domů. Pro mnohé z nás to možná představuje fyzickou úlevu, neboť spát 14 dní cca 5 hodin denně je při tak velké fyzické námaze skutečně na pokraji možností. Avšak vím, že hovořím za všechny vedoucí, když napíšu, že odsud odjíždíme se slzou (a ne jednou) v oku.

Tábor, který se připravoval několik měsíců končí. Veškerý připravený program byl vyčerpán, všechny ceny byly rozdány. Nezbývá než zvednout hlavu vzhůru vstříc novému táboru v roce 2010! Proberme si ale postupně, co se nám během dnešního dne všechno přihodilo. Budíček byl v obvyklou dobu, tj. v 7 hod. Od půl osmé na nás již čekala Nikolka Antošová se svoji rozcvičkou, kterou si den předem pečlivě připravila. Protáhli jsme se opravdu všichni a opravdu všude. Na snídani nás čekaly čerstvé, do zlatova upečené rohlíčky s máslem, medem, sýrem či paštikou. Různorodé kombinace výše uvedených prvků jsme zapíjeli teplým čajem. Na ranním nástupu jsme se dozvěděli, že na nás dopoledne čeká oblíbený jarmark. To bylo něco! Čekala na nás spousta disciplín, jako např. hod míčkem do plechovek, stavba věže, střelba ze vzduchovky, kuželky, různé hry na paměť, tvořivost, atd. Za úspěšné absolvování všech těchto disciplín bylo možné získat speciální táborovou měnu. Součástí jarmarku byl také stánek s dobrotami a různými jinými drobnostmi. A tak jsme kupovali o sto šest. Jediné, co nás dokázalo z této činnosti vyrušit byl oběd. Dnes se to v kuchyni opět povedlo a my se mohli těšit z čočkové polévky a z kuřete s brambory a rajčatovým salátem. Následoval opět čaj. Po poledním klidu jsme se všichni sešli k velmi důležité činnosti – připravit svatbu našeho táborového Tarzana a jeho nevěsty! Rozdělili jsme se na dvě party – kluci a holky.

Toto rozdělení bylo velmi důležité, neboť kluci měli za úkol spravit letadlo, ve kterém se Tarzan dostal do džungle, dále museli připravit svatební prstýnky a vhodně Tarzana obléknout. No uznejte, že tohle holky dělat nemohou. Naopak děvčata měla za úkol vystrojit nevěstu a připravit svatební stůl + něco dobrého na něj. Je jasné, že u tohoto by se jim pletli zas kluci. Svatební ceremoniál byl velmi propracovaný do posledního detailu. Obsahoval příchod nevěsty, slavnostní projev oddávajícího Zbynďy, sypání rýže na novomanžele a velkolepou svatební hostinu. Pamatovali jsme i na zdravotní stav svatebčanů, a tak byla v určité chvíli k dispozici i RZS Středočeského kraje. Samotný svatební akt proběhl až po večeři, ke které jsme měli velmi oblíbené buchtičky s krémem. Počáteční nervozita svatebčanů a žaludeční neuróza nevěsty se postupně přeměnily v krásný celovečerní zážitek plný dramatických chvílí (např. rozhodování nevěsty zda ano či ne) a romantických žaludečních zážitků (jednohubky, svatební dort).

Nakonec vyletěly i rychlé špunty, které jsme dlouho před tím nechali odpočívat v lednici. A tak se jedlo, pilo i zpívalo až do pozdních večerních hodin. A tehdy, skoro už za úplné tmy, se rozezněla dlouho očekávaná slova naší hlavní vedoucí Lídy i programové vedoucí Kačky, ukončující letošní tábor. Byla to slova děkovná ke všem, kteří se na letošním táboře podíleli – zejm. k našim 28 dětem. Byla rozdána poslední táborová pošta a rozděleny poslední diplomy jak od vedoucích dětem, tak v opačném směru od dětí vedoucím. Dokonce i mezi dětmi navzájem se rozdělovaly ceny i diplomy. Poté, co jsme se rozloučili s letošním táborem, jsme se odebrali do sprch a postýlek. Někteří si u toho stihli vyčistit i zuby. Sbohem letošní tábore! Těšíme se na příští!